Stanovení imunoglobulinu M
Synonyma
19S gama-globulin, gama-globulin 19S
IgM, IGM
Preanalytická fáze
Stanovení se provádí v obvykle
v séru, nebo plazmě (antikoagulant EDTA, heparinát lithný), případně v likvoru (nejvíce IgG). Vzorky
moče je nutné před elektroforézou nebo imunoelektroforézou 20 – 50-krát
zahustit. Vzorky lze zamrazit pokud je to nevyhnutné pouze jednou. Maximální
čas od získání do zpracování vzorku je 1 den při doporučené teplotě 4°C.
Stabilita: 18 – 26 °C 1 den, 2
– 8 °C 7 dní, -20° C 3 měsíce.
Stanovení ruší lipémie, bilirubinémie a hemolýza.
Poznámky k analytické
metodě
Z imunochemických metod se nejvíce používá E.P. nebo kinetická
nefelometrie, resp. turbidimetrie (radiální imunodifuze a elektroimunodifuze je
již zastaralá). Imunofluorimetrie je příliš citlivá.
Nefelometrie je běžně používaná, rychlá a přesná metoda, kdy se detekuje rozptýlené
světlo na precipitátu imunoglobuliny a odpovídající protilátky. Novější E.P.
metody mají původní inkubaci (15 – 60 min) zkrácenou na přibližně 5 min.
Mezidenní reprodukovatelnost pro IgM je 6,7 %. Detekční limit je
14 mg/l.
Turbidimetrie sleduje nárůst absorbance
při vzniku precipitátu na běžném analyzátoru. Ke změně absorbance je třeba
větší množství precipitátu, takže metoda je asi o řád méně citlivá proti
nefelometrii. Vedle E.P. lze použít dvoubodový kinetický postup, např.
s měřením v 10. a 225. s při 350 nm. Reprodukovatelnost CV
v sérii 0,99 – 3,74 %, mezi sériemi 2,23 – 5,26 %.
ELISA je také použitelná pro
stanovení IgM.
Imunofluorimetrie je o něco méně přesná než
nefelometrie. V kompetitivní reakci soutěží imunoglobulin vázaný na pevné
fázi s imunoglobulinem ze vzorku o protilátku značenou
fluoresceinizothiokyanátem (FITC). Po separaci je výsledná fluorescence
(excitace 475 nm, emise 540 nm) nepřímo úměrná stanovanému imunoglobulinu.
Elektroforéza je pouze screeningová metoda
pro detekci monoklonálních imunoglobulinů.
Laurelova raketková elektroimunodifuze je imunoprecipitace v agarózovém gelu obsahujícím protilátku. Výška
píku při elektroforéze odpovídá množství imunoglobulinu. Není běžně komerčně
dostupná.
Imunofixace při elektroforéze
v agarózovém gelu má detekční limit pro IgM 0,25 g/l.
Precipitace imunoglobulinů, které jsou
špatně rozpustné v roztocích některých solí a separace s následnou
kvantifikací biuretovým činidlem je historická a nespecifická metoda. Podobně
je tomu v případě precipitace s koloidním zlatem.
Podle College of American Pathologists (2002) je
potřebné dosáhnout pro imunoglobuliny G, A, M preciznost 3 až 7 % na horní
hranici normálních hodnot. Přesnost má být na úrovni ± 3 SD.
Intraindividuální variabilita u zdravých
dobrovolníků dosahuje během 3 – 5 měsíců 4 – 6 %. Z toho vyplývá, že
analytická preciznost odvozená z biologické variability by měla být pro
IgM 3,0 % a celková chyba 17 %.
Imunoglobulin M je obsažen v referenčním materiálu
CRM 470, kde se uvádí nejistota stanovení 2,89 %.
Tolerační rozmezí EKK je 26 %.
Interference
Výsledky stanovení IgM snižují: cyklosporin, kouření,
plasmaferéza, těhotenství, aj.
Výsledky
stanovení IgM zvyšují: bilirubin, hemolýza, lipémie, revmatoidní faktor,
výfukové plyny, aj.
Další informace
Petr Štern, 2011-03-02