Stanovení IgG1
Synonyma
Imunoglobulin G1, IGGH1
Preanalytická
fáze
Stanovení se provádí v obvykle
v séru, nebo plazmě (antikoagulant EDTA, heparinát lithný). Vzorky lze zamrazit pokud je to nevyhnutné
pouze jednou. Maximální čas od získání do zpracování vzorku
je 1 den při doporučené teplotě 4°C.
Stabilita: 18 – 26 °C 1 den, 2
– 8 °C 7 dní, -20° C 3 měsíce.
Stanovení ruší lipémie, bilirubinémie a hemolýza.
Poznámky k
analytické metodě
Stanovení podtříd IgG se provádí imunochemicky. Komerčně jsou dostupné soupravy pro radiální imunodifuzi, ELISA,
nefelometrii a turbidimetrii.
Z imunochemických metod se nejvíce používá nefelometrie nebo
turbidimetrie (radiální imunodifuze je již zastaralá). Nefelometrie měří
v rozsahu 0,3 – 5 g/l IgG. Reprodukovatelnost nefelometrické detekce CV
v sérii 1,56 – 6,44 %, mezi sériemi 2,39 – 6,95; turbidimetrické metody CV
v sérii 0,9 – 1,1 %, mezi sériemi 2,5 – 3,5 %.
Stanovení IgG1 lze provádět také sendvičovou soupravou ELISA
na mikrotitračních destičkách. Jako marker druhé protilátky se používá
křenová peroxidáza, substrátem je tetrametylbenzidin. Fotometrie se provádí
při 450 nm. Mez detekce metody je 0,05
µg/l. Reprodukovatelnost CV v sérii < 10 %, mezi sériemi < 12 %; výtěžnost
75 – 97 %.
Podtřídy
imunoglobulinu G byly analyzovány v referenčním materiálu CRM 470 v roce
2003; neoficiální výsledky byly publikované v Clinical Chemistry.
Interference
Výsledky analýzy IgG1 zvyšuje IgG2 (při nefelometrii).
Další informace
Petr Štern, 2011-03-02