Stanovení alfa-1-mikroglobulin
Synonyma
A1M, A-1M, protein HC (human complex), ASPI, HI-30, Intin4, Itil,
ulinastatin, UTI (urinary trypsin inhibitor)
Preanalytická fáze
α1-Mikroglobulin se zpravidla sleduje jako odpad močí za
24 h (lze použít 5 ml moče po důkladném promíchání celého sběru). Kromě odpadu
v mg/d se někdy udává hmotnostní koncentrace v mg/l. Stabilita
v plastové zkumavce je při 20 – 25 °C 1 týden, 4 – 8 °C 4 týdny
(doporučený postup uchování) a při -20 °C 24 týdny. Stabilizace moče se provádí
azidem sodným (10 mmol/l). Koncentrace α1-mikroglobulinu je u
mužů nižší než u žen.
Méně časté je vyšetření ve venosní srážlivé krvi na lačno nebo
v likvoru. Koncentrace v séru jsou vyšší při odběru vstoje než vsedě.
Zvýšené sérové hodnoty jsou také po tělesném cvičení a při horečnatých
stavech.
Poznámky k analytické
metodě
ELISA sendvičového typu se může u lidského α1-mikroglobulinu
provádět v supernatantu buněčných kultur, séru, plazmě, moči, slinách a
mléku. Protilátka vůči α1-mikroglobulinu je zakotvena
v jamkách mikrotitračních destiček (je chráněná před vazbou s druhou
protilátkou). Přidá se standard nebo vzorek a po inkubaci (obvykle 2 h) a
promytí (obvykle 5x fosfátovým pufrem) pak druhá protilátka vůči α1-mikroglobulinu
s biotinylovou kotvou. Po inkubaci (obvykle 1h) a promytí (obvykle 5x
fosfátovým pufrem) následuje připojení křenové peroxidázy přes streptavidinový
můstek. Detekce se provádí při 450 nm (nebo bichromaticky 450/570 nm) po reakci
s dimethylbenzidinem, která je zastavena po 7 min stop činidlem
(0,5 M HCl nebo 0,3 M H2SO4). Modrá barva
roztoku se po okyselení mění na žlutou (stabilita asi 10 min). Celý postup se
provádí za laboratorní teploty. Kalibrace je osmibodová. Detekční limit je 0,6
µg/l, zpětný výtěžek 85 – 105 %, interval měření 1 – 10 µg/l. Linearita při
ředění je 93 – 106 %, preciznost v sérii 5 %, mezi sériemi 7,2 %.
Aglutinační princip se využívá při imunoreakci v glycinovém pufru mezi
α1-mikroglobulinem a králičí protilátkou vůči α1-mikroglobulinu,
která je adsorbovaná na latexové částice. Imunoreakce se provádí při 37 °C po
dobu 5 min. Velikost vzniklého zákalu je přímo úměrná množství stanovované
bílkoviny a detekuje se bichromaticky při 570/800 nm nefelometricky nebo
turbidimetricky. Při šestibodové kalibraci se měří v intervalu 0,2 – 34
mg/l (resp. 2,5 – 100 mg/l) v moči a 1 – 137 mg/l v séru nebo plazmě.
Preciznost měření je pro sérum v sérii i mezi sériemi 2 %, pro moč
v sérii 3,9 % a mezi sériemi 6,3 % (res. celková preciznost 3,7 – 5,0%).
Mez detekce je v séru 1 mg/l a v moči 0,2 mg/l (resp. 0,42 mg/l).
Zpětný výtěžek je 85 – 115 %. Efekt přebytku antigenu nebyl pozorován do 1194
mg/l.
Další aglutinační princip používá ovčí polyklonální protilátku vůči
α1-mikroglobulinu vázanou na latexové částice. Vzniklý zákal se
měří turbidimetricky při 340/659 nm. Rozsah měření 5 – 200 mg/l, po ředění (5x)
až 1000 mg/l. Mez detekce metody je 5 mg/l. Preciznost metody v sérii je
0,5 – 1,6 %, mezi sériemi 2,1 – 3,4 %.
Výhodou stanovení α1-mikroglobulinu je stabilita
v moči, při změnách pH a teploty a relativně vysoká koncentrace ve
srovnání s koncentrací dříve často používaného stanovení β2‑mikroglobulinu,
který byl navíc nestabilní při pH < 6.
Interference
Pacienti s diabetem II. typu mají zvýšené hodnoty α1-mikroglobulinu
v moči při vylučování lamininu.
Po expozici kadmiem dochází ke zvýšení koncentrace α1-mikroglobulinu
v moči.
Další
informace
Petr
Štern, 2014-01-28