Fredricksonova
klasifikace dyslipoproteinémií (WHO klasifikace) byla publikována Fredricksonem v roce
1967, později byla revidována experty WHO a stala se tehdy oficiální
klasifikaci DLP, doporučenou WHO. DLP dělí na 6 typů: Je do jisté míry
přesnější než klasifikace terapeutická, je založena na výsledcích elektroforézy
krevních lipoproteinů, stanovení koncentrace celkového cholesterolu a
triacylglycerolů a na zhodnocení přítomnosti chylomiker ve vzorku séra po 12
hodinách stání při 4oC. Nerozlišuje mezi primárními a sekundárními
DLP, pro běžné použití je komplikovaná a je již prakticky opuštěna.
|
Typ I |
Zvýšení
frakce chylomiker, sérum je po 12 hodinách stání čiré a má na povrchu prstenec
chylomiker, je výrazně zvýšená koncentrace triacylglycerolů, někdy i
cholesterolu. |
|
Typ IIa |
Zvýšená
frakce b lipoproteinů (LDL), sérum je čiré, je zvýšená koncentrace
cholesterolu. |
|
Typ IIb |
Zvýšená
koncentrace b a preb lipoproteinů
(LDL + VLDL), sérum bývá lehce zkalené, je zvýšená koncentrace cholesterolu a
triacylglycerolů. |
|
Typ II |
Nález
atypické frakce preb lipoproteinů (IDL), sérum
většinou čiré nebo jen lehce zkalené, je zvýšená koncentrace cholesterolu i
triacylglycerolů. |
|
Typ IV |
Zvýšená
frakce preb lipoproteinů (VLDL), sérum mírně chylózní, zvýšená
koncentrace triacylglycerolů, často i cholesterolu. |
|
Typ V |
Zvýšení
frakce preb lipoproteinů (VLDL) a chylomiker, sérum zkalené, po 12
hodinách na povrchu prstenec chylomiker, velké zvýšení především
triacylglycerolů, ale také cholesterolu. |
Další informace:
Vladimír Soška