Wilsonova
choroba je dědičná porucha
metabolismu, která se řadí poruchy metabolismu mědi, zinku a železa
(hepatolentikulární degenerace, vrozená intoxikace Cu).
Synonyma: Wilson´s disease, Cu-binding P-type ATPase
Klasifikace (Blau,
2003): 33.1
McKusick (OMIM):
277900
Chromosomální
lokalizace: 13q14.3
Je to autozomálně recesivní onemocnění
s poruchou exkrece mědi žlučí. Protože příjem mědi potravou není významně
regulován, vede porucha exkrece k nahromadění mědi především
v basálních gangliích centrálního nervového systému, v játrech
a v rohovce (Kayser-Fleischerův prstenec). Současně bývá snížená
koncentrace ceruloplazminu, zdá se však, že nejde o příčinu onemocnění.
K poruše
biliární exkrece Cu dochází pro defekt přenosových nebo receptorových proteinů,
které jednak inkorporují Cu do apoceruloplazminu, jednak zprostředkují
transport do žluče. Porušená exkrece způsobuje nahromadění Cu v cytozolu, odkud
proniká do lysozomů a vede k jejich destrukci, což má za následek poškození
hepatocytů. Cu se také dostává do krevní cirkulace navázaná na albumin nebo
aminokyseliny (non-ceruloplazminová Cu). Působí toxicky na erytrocyty
(hemolýza) a ukládá se v dalších orgánech (rohovka, ledviny, mozek). V
plazmě je příznačné snížení "ceruloplazminové" Cu.
Klinické
projevy
Wilsonovy choroby se mohou objevit v kterémkoliv věku od 5 do 50 let,
obvykle začínají v dospívání. Asi u poloviny pacientů se první
projevy choroby týkají jater. Může jít i o náhodně zjištěnou elevaci
aminotransferáz v séru, jindy se onemocnění projeví epizodickým ikterem
nebo jako chronická hepatitida. Neléčená hepatopatie pokračuje k fibróze
a cirhóze U poloviny pacientů se první projevy týkají CNS. Ukládání
Cu v CNS vyvolává extrapyramidovou rigiditu, dysarthrii, hypersalivaci, ale
i neadekvátní chování až psychózu podobnou schizofrenii nebo
maniodepresivní psychóze. Měď se ukládá také v rohovce a vytváří již
zmíněný Kayser-Fleischerův prstenec.
Diagnózu
lze stanovit na základě kombinace příznaků:
Laboratorní
nález
ukazuje na významné snížení plazmatického ceruloplazminu (pod 0,20 g/l),
snížená sérová koncentrace mědi, zvýšené vylučování mědi močí a nadbytek
Cu v játrech (více než 250 mg/g jaterní sušiny). Lze též
prokázat výrazné zvýšení vylučování mědi močí po podání d-penicilaminu.
Léčba: Terapeuticky se podává
penicilamin současně s pyridoxinem a snižuje se přívod potravin bohatých
na měď (houby, ořechy, čokoláda, játra).
Literatura
Physician’s Guide
to the Laboratory Diagnosis of Metabolic Diseases. 2nd Edition. Eds.
N. Blau, M. Duran, M. E. Blaskovics, K.M. Gibson. Springer Verlag, Berlin
Heidelberg, 2003. ISBN 3-540-42542-x.
The Metabolic and
Molecular Bases of Inherited Disease, 8th Edition by Charles R.
Scriver, Artur L. Beaudet, William S. Sly and David Valle, Mc Graw-Hill
Companies, USA 2001. ISBN 0-07-116336-0
Další informace
·
ENC: Dědičné poruchy metabolismu
Pavel Živný, Antonín Jabor