Klasifikace cytokinů
Z historického hlediska bývají cytokiny děleny podle jejich
hlavního účinku do pěti tříd:
- Interleukiny (IL-1 až IL-28) regulují
především interakci mezi leukocyty; některé jsou však i růstovými faktory
pro hematopoetické buňky.
- Interferony (alfa, beta, gamma, omega) jsou
produkovány jako reakce na virovou infekci; jsou však i významnými
imunomodulátory, podporují nebo tlumí tvorbu protilátek
z aktivovaných B lymfocytů, dále mohou aktivovat makrofágy, NK buňky
a T lymfocyty. Mají též antiproliferační (cytostatickou) aktivitu a jsou
též cytotoxické vůči různým typům nádorových buněk.
- Chemokiny se uplatňují zejména při zánětu, kromě
jiných vlastností, jak již vyplývá z jejich názvu, působí především
chemotakticky. Lokalizují a podporují zánětlivou reakci chemotaxí a
aktivací zánětlivých buněk do postiženého místa, jsou též mediátory
pro normální migraci leukocytů.
- Faktory stimulující kolonie (CSF) ovlivňují
diferenciaci a proliferaci určitých typů progenitorových buněk Např.
G-CSF je faktor stimulující kolonie progenitorových buněk granulocytů
k proliferaci a diferenciaci, M-CSF ovlivňuje proliferaci a
diferenciaci kmenových buněk především na monocyty a makrofágy, GM-CSF je
odpovědný za růst a vývoj progenitorů granulocytů i makrofágů.
- Tumor-nekrotizující faktory (TNF). TNF-a navozuje expresi dalších autokrinních
růstových faktorů, zvyšuje odpovídavost buněk na růstové faktory a
indukuje signální dráhy, které vedou k proliferaci.
Navozuje expresi určitých proto-onkogenů v jádře, stejně jako jiných
interleukinů. TNF-b je
charakterizován schopností zabíjet různé typy buněk, případně indukovat u
určitých buněk terminální diferenciaci. Indukce TNF-b vede ke zvýšení produkce IL-2 a interakci antigenu
s receptory na T lymfocytech.
Klasifikace do 4
skupin podle hlavního účinku při patofyziologických dějích
Prozánětlivé
cytokiny: patří sem např. TNF, IL-1, IL-6. Prozánětlivé cytokiny zahajují a
stimulují zánětlivou odpověď. Jsou secernovány širokým spektrem buněk, a to již
v počáteční fázi zánětu. Navozují změny v místě zánětlivého
postižení: stimulují antigen prezentující buňky (APC) a endotelie
k expresi adhezních molekul. Výsledkem je aktivace, diferenciace a
proliferace zánětlivých buněk (leukocytů a monocytů, makrofágů). IL-1 a TNF působí také systémově a
vedou k navození tzv. reakce akutní fáze včetně ovlivnění syntézy bílkovin
v játrech (proteiny akutní fáze) a vzniku horečky.
Chemokiny: IL-8 je typickým
představitelem chemokinů, je chemoatraktantem pro všechny známé migrující
imunokompetentní buňky, IL-16 navozuje migraci T lymfocytů (CD4+), monocytů a
eosinofilů; IL-3 je chemoatraktantem pro eosinofily. Chemokiny vytvářejí
jakousi síť nad endoteliemi a jsou potřebné pro vznik adhezních molekul na
povrchu leukocytů, vytvářejí též chemotaktický gradient pro pohyb zánětlivých
buněk.
Cytokiny
ovlivňující hematopoezu: Faktory stimulující kolonie (G-CSF, M-CSF, MG-CSF)
a některé cytokiny (např. IL-3) hrají klíčovou úlohu pro vývoj zánětlivých
buněk z progenitorů v kostní dřeni, některé cytokiny indukují též
specifickou diferenciaci hematopoetických kmenových buněk.
Imunomodulační
cytokiny: Patří k nim především IL-2, IL-4, IL-5, IFN-g a další. Jsou důležité zejména pro rozvoj T a B lymfocytů po jejich
stimulaci. Svým efektem vedou jednak k aktivaci příslušných buněk, tím
současně určují typ imunitní odpovědi. Cytokiny secernované Th lymfocyty (CD4+)
je možno rozdělit do 2 velkých skupin. První typ (Th1), produkovaný Th1 lymfocyty,
hraje úlohu v buněčné imunitě (patří sem IL-2, IL-12 a IFN-g); druhý typ Th2 (Patří sem IL-4, IL-5, IL-10 a IL-15), produkovaný Th2
lymfocyty, má značný význam v protilátkové imunitě.
Další informace
Cytokiny
Helena Živná,
Pavel Živný