Integriny patří do skupiny adhezních molekul a jsou hlavními mediátory adheze mezi
buňkami a extracelulární matrix, ale mají význam i v adhezi buněk vzájemně
(cell-cell adhesion). Integriny jsou membránové glykoproteiny tvořené dvěma
podjednotkami (a a b). Beta podjednotky vykazují vzájemnou 40 – 48% homologii na
úrovni aminokyselin. Biochemické analýzy beta podjednotek ukazují, že se beta
podjednotky jsou velké smyčky na N-terminálním konci stabilizované disulfidickým můstkem. Alfa
podjednotky mají nižší sekvenční homologii než beta podjednotky. N terminální
konec alfa podjednotky obsahuje 3 – 4 kation (Mg) vázající místa. Jednotlivé
integriny mohou vázat více ligandů a určité molekuly matrix jsou schopny vázat
více integrinů. Po chemické stránce jde o heterodimery a- a b-podjednotek.
Ligandové vazebné místo tvoří obě části. U savců bylo identifikováno nejméně 20
integrinových heterodimerů, složených ze 12 různých typů a-podjednotek a 8 typů
b-podjednotek. Integriny obsahující b1-podjednotku váží komponenty
extracelulární matrix. Např. a1b1- stejně jako a2b1-integrin váží C-terminální
doménu kolagenu typu IV; tyto integriny , podobně jako značně rozšířený a6b1-integrin
váže nejméně 2 odlišné oblasti lamininu a a5b1-integrin váže fibronektin.
Naproti tomu b2-podjednotka je exprimována výlučně na leukocytech.
Integriny mají relativně nízkou afinitu ke svým ligandům (jejich KD činí
10-6 až 10-8 mol/l oproti KD hormonálních receptorů, jejichž hodnota je
mezi 10-9 až 10-11 mol/l). Tato nízká vazebnost je však kompenzována
velkým počtem (stovek až tisíců na jedné buňce) integrinových molekul, které
zakotvují buňky k extracelulární matrix. Na druhé straně v situaci, kdy
buňka má migrovat, tato relativně slabá vazba jednotlivých integrinů
s různými ligandami umožňuje současně odpoutání (deaktivaci) např. od
extracelulární matrix a zachycení (při aktivaci) na specifický cytosolový
protein.
Další informace
Helena Živná,
Pavel Živný