Tělesné tekutiny - rozdělení na základní typy

Tělesné tekutiny jsou základem vnitřního prostředí organismu (extracelulární tekutina) a buněčného kompartmentu (intracelulární tekutina)

 

Tvoří-li celková tělesná hmotnost 100 %, připadá na celkovou tělesnou vodu (CTV)  u mužů 60 % a u žen 55 %, pevné látky 40 % u mužů a 45 % u žen.

 

Celková tělesná voda se dále dělí na intracelulární tekutinu, u mužů 40 %, u žen 35 % hmotnosti, extracelulární tekutinu, 20 % celkové tělesné hmotnosti.

 

Pevné látky lze rozdělit na netukovou tkáň (“libová” hmota, lean body mass), která tvoří 25 %,

tuk, u mužů15 % a u žen 25 % celkové tělesné hmotnosti.

 

Netukovou tkáň představuje buněčná hmota (20 %), minerální látky (5 %).

 

Extracelulární tekutina se dělí na plazmatickou tekutinu, zhruba 5 % hmotnosti, intersticiální tekutinu, kterou představuje celkem 15 % celkové tělesné hmotnosti.

 

Krev a lymfa zaujímají prostor odpovídající přibližně 8 % hmotnosti, tento objem reprezentuje část intracelulární tekutiny připadající na erytrocyty (kolem 3 %) a plazmatický objem spolu s lymfou (již zmíněných 5 %). Asi 2 % celkové tělesné hmotnosti (zařazované pod extracelulární tekutinu) představuje transcelulární tekutina, tekutina v tělesných dutinách: v trávicím traktu, v dutém systému urogenitálního traktu, nitrooční a nitrokloubní tekutina, mozkomíšní mok. Klasifikace těchto tekutin není jednotná, jednotně není definován ani tzv. třetí prostor, který může za patologických situací představovat značné množství tekutin.

 

Denní produkce různých tělesných tekutin a jejich iontové složení

Při monitorování změn vnitřního prostředí je nutné znát složení tělesných tekutin. I když neznáme ztrácený objem tekutin, je analýza složení z hlediska hlavních iontů důležitá a jistě vhodnější než nejisté odhady, protože složení jednotlivých tekutin se může za různých situací měnit. Znalost iontového složení tělesných tekutin usnadňuje orientaci v očekávaných patofyziologických procesech. Příkladem mohou být ztráty tekutin, jejichž iontové složení se blíží iontovému složení plazmy. V tomto případě je porucha charakterizována rychlou ztrátou extracelulárního prostoru, kdy z osmotických důvodů nedochází k žádnému přesunu vody z buněk do plazmy. Porucha pak hrozí akutním šokovým stavem. Uvedená tabulka vychází z kombinace údajů řady autorů.

 

	Produkce (ml/den)	Na+ (mmol/l)	K+ (mmol/l)	Cl- (mmol/l)	HCO3- (mmol/l)
Sliny	500 – 1500	20 (2 – 25)	10 (5 – 40)	5 – 40	20 – 60 (vyskytují se i údaje 2 – 3)
Žaludeční šťáva kyselá	2000 – 3000	20 (10 – 30, vyskytují se údaje až 70)	10 (5 – 40)	120 (80 – 166)	0
Žaludeční šťáva málo kyselá	2000 – 3000	80 (70 – 140)	15 (5 – 40)	90 (40 – 115)	5 – 25
Pankreatická šťáva	300 – 1500	150 (115 – 180)	5 (3 – 8)	75 (55 – 95, vyskytují se údaje 110 – 130)	80 (60 – 110, pokud se udává Cl- 110 – 130, pak jsou HCO3- 25 – 40)
Žluč	250 – 1100	150 (130 – 165)	5 (3 – 12)	100 (90 – 120)	30 (20 – 40)
Sekret tenkého střeva – jejunum	1000 - 3000	110 (80 – 150)	5 (2 – 8)	80 (5 – 137)	30 (20 – 40)
Sekret tenkého střeva - ileum	1000 - 3000	80 (40 – 135)	8 (5 – 30)	105 (60 – 125)	30 (20 – 40)
Sekret tlustého střeba, stolice	500 – 1000	5 – 80	5 – 15	5 – 70	?
Průjmovitá stolice	500 – 17 000	120 (20 – 60)	25 (10 – 40)	90 (34 – 120)	45 (30 – 50)
Pot	500 – 5000	až 70 (u potné žlázy adaptované na teplo klesá na cca 17)	cca 9	až 60 – 70 (při adaptaci na teplo klesá na cca 17)	?
Likvor	500	123 – 154	2 – 3	122 – 132	koncentrace menší o 1 – 2 mmol/l  než v plazmě
Synoviální tekutina	?	136	4,0	107 (87 – 138)	?

 

 

 

Sliny mají koncentraci kalcia průměrně 1,5 mmol/l (obvykle pod 2,5 mmol/l), Mg celkové do 0,3 mmol/l.

 

Žaludeční šťáva může mít značně různé pH. Vzhledem k iontovému složení žaludeční kyseliny s nízkou hodnotou diference silných iontů její ztráta organismus alkalizuje.

 

Pankreatická šťáva má koncentraci kalcia průměrně kolem 0,6 mmol/l, magnezium celkové kolem 0,3 mmol/l. Její ztráta organismus obvykle acidifikuje.

 

Žluč je typická tekutina složením odpovídající extracelulární tekutině, s výrazným rizikem deficitu ECT, pokud se žluč odsává ve větších objemech. Koncentrace kalcia je mezi 1,1 až 5,6 mmol/l a magnezium 0,7 – 1,5 mmol/l.

 

Tekutina tenkého střeva je méně kyselá v jejunu, více kyselá v ileu, podobně výrazně proměnlivá je i koncentrace HCO₃.

 

Pot má koncentraci Na⁺  a Cl^- závislou na adaptaci potní žlázy na teplo, při adaptaci klesá k hodnotám kolem 17 mmol/l, koncentrace se rovněž snižuje při neslané dietě. Koncentrace kalcia běžně kolem  0,7 mmol/l, celkové Mg pod 0,3 mmol/l.

 

Likvor má koncentraci kalcia kalcia kolem 1,15 mmol/l, magnézia 0,6 – 1,2 mmol/l.

 

Synoviální tekutina má koncentraci kalcia mezi 1,2 – 2,4 mmol/l. Koncentrace kationtů jsou nižší než v plazmě a koncentrace chloridů vyšší než v plazmě (efekt Gibbsovy - Donnanovy rovnováhy, vzhledem k nízké koncentraci proteinů – průměrně kolem 12 g/l).

 

Další informace

Vodní a iontová rovnováha  

 

Antonín Jabor (2008-07-30)