Diagnózy a syndromyDiagnózy a syndromy neformalizované

Polyradikuloneuritis Guillain-Barré

AJAWX

Polyradikuloneuritis Guillain-Barré je dnes řazena spíše do okruhu chorob autoimunitních než mezi neuroinfekce. Vyznačuje se typických obrazem likvorologickým - zpravidla je výrazně vyjádřen syndrom disociace proteinocytologické. Kromě typických forem vyskytují se ale i formy atypické a formy přecházející do obrazu jiných neuroinfekcí, serózních myelitid a encefalitid. V typických případech je počet elementů normální, bývá však patologická celulární skladba likvoru. Obvyklým nálezem je obraz monocytární oligocytózy. Daleko méně často je pozorovat přítomnost lymfocytární oligocytózy či jejich vzájemného přechodu. Velmi pomalu dochází po proběhlém onemocnění k normalizaci cytologického nálezu, přičemž při chronickém průběhu onemocnění, nikterak u této chorobné jednotky vzácného, k normalizaci nálezu nedochází vůbec. Pokud se k typickému klinickému obrazu periferní paraparézy či kvadruparézy přidruží i jiná neurologická symptomatologie, jako např. míšní, mozečková, postižení hlavových nervů, obvykle n. VII, pak se již ani cytologický ani biochemický likvorový nález obvykle podstatněji neliší od ostatních serózních neuroinfekcí, v jejichž klinický obraz onemocnění přechází.

 

Sled cytologických stadií u polyradikuloneuritidy:

1)       Monocytární oligocytóza - nález dosti odlišný od ostatních neuroinfekcí v jejich floridním stadiu.

2)       Residuální monocytární fáze - početně velmi dlouho převažují elementy monocytární řady, známky aktivace postupně ubývají.

3)       Velmi pozvolná tendence k normalizaci cytologického obrazu.

 

Diferenciální diagnostika:

- tato obecně velmi rozsáhlá pro nález monocytární oligocytózy, která je nálezem často zcela nespecifickým.

1)       Neuroborrelióza s obrazem polyradikuloneuritického syndromu - zde může být vyšší zastoupení neutrofilů a eosinofilů, které jsou jinak u polyradikuloneuritidy pouze vzácně přítomny.

 

2)       Kompresivní likvorová formule - obvykle obraz monocytární oligocytózy při současně výrazně vyjádřeném syndromu disociace proteinocytologické. Zde je velmi široká diferenciální diagnóza od procesů biologicky benigních, jakým např. může být výhřez meziobratlové ploténky až po maligní procesy lokalizované v páteřním kanálu.

 

3)       Ischemická cévní léze CNS - zde obraz monocytární oligocytózy až monocytární pleiocytózy, bývá přítomna lipofagocytóza, která je důsledkem úklidové reakce při fagocytóze nekrotických hmot tkáně CNS.

 

4)       Monocytární oligocytóza bez vyjádřeného kompresivního syndromu likvorového - není-li možno zachytit v likvoru maligní elementy, jedná se o zcela nespecifický obraz.

 

Obraz reziduální monocytární fáze - ten přichází prakticky po všech typech neuroinfekcí, kdy již odeznívá fagocytóza specifického substrátu makrofagickými elementy. Odlišení ztíženo rovněž tím, že hladina celkové bílkoviny např. u serózních neuroinfekcí v jejich terminálních stadiích stoupá.

 

 

 

 

Další informace:

 

 

Pavel Adam

 

.