Roztroušená skleróza (sclerosis multiplex) je dnes řazena mezi choroby s etiologií autoimunitní, z hlediska obrazu likvorové cytologie je však nejspíše lze označit jako serózní zánětlivý proces chronického charakteru, s obvykle méně vyjádřenou celulární odpovědí. Obvyklými nálezy jsou lymfocytární oligocytóza nebo lymfocytární pleiocytóza, zpravidla jen mírného stupně. Pokud je počet elementů vyšší a přesahuje již 30*10⁶/l (100/3 elementů v komůrce dle Fuchs-Rosenthala), je vhodné o diagnóze roztroušené sklerózy zásadně pochybovat. Počet elementů je však dosti často zcela normální, pak je hodnocení cytologických preparátů ztíženo malým počtem zachycených a hodnotitelných preparátů.

 

V cytologickém obrazu lze pozorovat aktivované lymfocytární formy a alespoň ojedinělé buňky plasmatické, jejich zastoupení však někdy může být pozoruhodně vysoké. Při déletrvající remisi onemocnění však početní zastoupení aktivovaných lymfocytárních forem klesá a mohou přechodně vymizet i buňky plasmatické, může takto dojít i k úplné normalizaci cytologického nálezu. Naopak, vyšší počet elementů, představující lymfocytární pleiocytosu, třebaže obvykle mírnou, lze pozorovat při akutní atace onemocnění. Zde bývají bohatě zastoupeny lymfocytární aktivované formy, záhy se objevují i buňky plasmatické. U roztroušené sklerózy lze pozorovat i přítomnost granulocytů, zpravidla však málo početně zastoupených. Častěji bývají přítomny granulocyty eosinofilní, které jsou i zde známkou chronicity probíhajícího patologického procesu. Neutrofilní granulocyty se mohou častěji vyskytovat spíše v akutní atace onemocnění, dále pak spolu s aktivovanými monocyty stoupá jejich počet po instilaci farmak do páteřního kanálu. Elementy monocytární řady vykazují známky aktivace velmi často, lze pozorovat i přeměnu elementů v elementy makrofagické. Mohou být přítomny lymfofágy, které patří k nejčastějším makrofagickým elementům zde, vzácnější již bývají leukofágy, tyto fagocytují v malém množství přítomné neutrofilní a eosinofilní granulocyty. Méně často lze pozorovat i přítomnost lipofágů, ty se spíše pozorují v průběhu akutní ataky onemocnění, kdy dochází k demyelinizaci bílé hmoty a k její fagocytóze lipofágy. Vzhledem k obvykle vyššímu počtu elementů v likvoru v průběhu akutní ataky je zde i větší pravděpodobnost záchytu lipofágů v cytologických preparátech. K průkazu iniciálních forem lipofágů je opět nutno použít speciálních barvicích metodik. Výrazně se změní cytologický obraz u pacientů s roztroušenou sklerosou tam, kde se z terapeutických důvodů přistupuje k intratekální aplikaci kortikoidů či cytostatik. Zde prakticky vždy dochází k početnímu vzestupu elementů monocytární řady a dochází k jejich aktivaci. Je tedy přítomen obraz monocytární oligocytózy až mírné monocytární pleiocytózy, která je reakcí na přítomnost chemického a mechanického dráždění v páteřním kanálu, které je způsobeno krystalky aplikovaných depotních preparátů. Mohou se pak ve zvýšené míře objevit i neutrofilní granulocyty, jejich početní zastoupení však elementy monocytární řady nepřevyšuje.

 

Sled cytologických stadií u roztroušené sklerózy:

1)       Lymfocytární oligocytóza nebo lymfocytární pleiocytóza, zpravidla mírného stupně - současně bývá plasmocytární odpověď.

2)       Normální cytologický nález - tento nevylučuje diagnosu roztroušené sklerózy, prakticky však dochází k normalizaci nálezu méně často a obvykle jen přechodně.

 

Diferenciální diagnóza:

1)       Neuroborelióza - zejména v iniciálních stadiích přítomno vyšší početní zastoupení neutrofilů, v chronickém stadiu cytologické odlišení od RS již prakticky nemožné.

2)       Serózní neuroinfekce - přítomen obraz lymfocytární pleiocytózy či lymfocytární oligocytózy. Při počtu elementů vyšším než 100/3 je diagnóza roztroušené sklerózy velmi málo pravděpodobná.

3)       Monocytární oligocytóza a monocytární pleiocytóza - u roztroušené sklerózy se jedná prakticky vždy o reaktivní obraz po intratekální aplikaci.

 

 

Další informace:

• Proteiny v likvoru
• Neuroborelióza

 

 

Pavel Adam

 

.