Oxid uhličitý (CO2) je primárně produkován v mitochondriích
a je jedním z hlavních konečných produktů metabolismu. Parciální tlak
oxidu uhličitého (paCO2) v arteriální krvi je dán
vztahem mezi tvorbou oxidu uhličitého ve tkáních (VCO2)
a eliminací oxidu uhličitého alveolární ventilací. Arteriální parciální
tlak oxidu uhličitého je indikátorem ventilační odpovědi organismu na stav
metabolismu a produkci oxidu uhličitého, jestliže produkce oxidu uhličitého je
konstantní a pacient nevdechuje směs plynů obsahující oxid uhličitý.
Klinické stavy, které
významně ovlivňují produkci CO2 jsou :
Aby mohl být oxid uhličitý
eliminován plícemi, musí být transportován z buněk, ve kterých je
produkován do plicního oběhu. Transport se děje v následujících formách:
Rozpuštěný oxid uhličitý
sice představuje jen 10 % celkem transportovaného množství, ale tato forma
transportu je významná, protože buněčné membrány jsou nejvíce permeabilní právě
pro tuto formu CO2. Dalším důvodem je, že právě v této formě
nejvíce CO2 vstoupí do krve a krev opustí. Nezanedbatelným
důvodem je rovněž to, že pouze tato forma oxidu uhličitého je rutinně přímo
měřena. Kyselina uhličitá a bikarbonátový anion představují 80 - 90 %
transportovaného CO2. Pouze malá část tohoto množství se však
aktuálně vyskytuje jako kyselina uhličitá. Karbaminosloučeniny jsou sloučeniny
oxidu uhličitého s různými proteiny. Plazmatické proteiny zajišťují jen
malou část tohoto transportu, avšak značná množství oxidu uhličitého je schopen
transportovat hemoglobin. Celkem tvoří tento způsob transportu méně než 10 %
celkového množství. Po transportu do plic a konverzi do plynné fáze může
být CO2 eliminován pouze funkčními alveoly.
Tzv. přívodné dýchací cesty
- od nosní dutiny až po terminální bronchioly neslouží pro vlastní výměnu
plynů. Z každých 500 ml vzduchu jen prvních 350 ml se dostává do plicních
alveolů. Zbytek zůstává v dýchacích cestách a při následném exspiriu
se vydechne jako první. Tento objem se označuje jako anatomický mrtvý prostor
a jeho objem je u dospělého člověka 150 ml. Celkový (funkční,
fyziologický) mrtvý prostor zahrnuje kromě anatomického mrtvého prostoru
i objem těch alveolů, které z jakýchkoliv příčin neslouží výměně
plynů. Za fyziologických okolností je objem anatomického a celkového
mrtvého prostoru prakticky stejný, za patologických okolností se však může
významně lišit (hyperventilované alveoly, neperfundované alveoly, porucha
výměny plynů přes alveolokapilární membránu).
Poznámky
k interpretaci hodnot paCO2
Normální hodnota paCO2
je okolo 5,3 kPa, u zdravých subjektů může dojít během spánku
k fyziologickému zvýšení až na hodnoty přes 6 kPa. Vzestup paCO2
na tyto hodnoty u bdělých subjektů zpravidla znamená přítomnost plicního
onemocnění. Důsledkem plicní dysfunkce bývá zpravidla vzestup paCO2
avšak i jeho pokles může být výsledkem plicní patologie. Pokles nebo
vzestup paCO2 může být dále zaznamenán při kompenzaci
metabolických poruch acidobazické rovnováhy. U pacientů s chronickým
plicním onemocněním (např. chronická obstrukční choroba plicní), kteří běžně
udržují paCO2 v normálních hodnotách, může být
zvýšení paCO2 důsledkem přídatné patologie.
Další informace
Indikace
k ventilaci a oxygenoterapii
Vladimír Palička, Pavel Živný