Za syndrom hypokalémie se označuje situace s poklesem koncentrace plazamtického draselného kationtu pod 3,8 mmol/l. Koncentrace do 3,0 mmol/l mohou ještě být bezpříznakové, do 2,5 mmol/l jsou obvykle slučitelné se životem. Koncentrace pod 2,5 mmol/l (a zejména pod 2,0 mmol/l) je kritická, těžko slučitelná se životem. Existuje vztah mezi pH a kalémií v plazmě, na každý vzestup pH o 0,1 klesá kalémie přibližně o 1 mmol/l.

Příčiny hypokalémie

Příčiny			Poznámka
Snížený přívod	Strava s nedostatkem zdrojů kalia (zeleniny)		zejména u starých osob
	Chronický etylismus		kombinace příčin
	Anorexia nervosa
	Parenterální výživa bez dostatečného obsahu kalia
Zvýšené ztráty	gastrointestinálním traktem	chronické průjmy, dlouhodobé používání laxativ, píštěle, drény
		vilózní adenom
		zvracení nebo odsávání žaludeční šťávy
	ledvinami	zvýšené mineralokortikoidy (Cushingův syndrom, primární hyperaldosteronismus, tumory secernující renin, inhibice 11beta-hydroxysteroid dehydrogenázy)	11betahydroxysteroid dehydrogenáza mění kortizol (má mineralokortikoidní efekt) na kortizon (bez mineralokortikoidní aktivity), enzym inhibují látky s obsahem glycyrrhetinové kyseliny (lékořice, žvýkací tabák), enzym může být předmětem inaktivační mutace (Apparent mineralocorticoid excess, OMIM 218030, fenotypově odpovídá intoxikaci lékořicí)
		osmotická diuréza (například u dekompenzovaného diabetu)
		polyurie
	ostatní ztráty	potem
	ostatní ztráty	nevhodně vedená dialýza
Dědičné poruchy	hormonální	Kongenitální adrenální hyperplázie z deficitu 11-betahydroxylázy	OMIM 202010
	hormonální	Familiární hyperaldosteronismus Typ 1 (glucocorticoid-remediable aldosteronism)	OMIM 103900
	defekt iontových kanálů	Liddleova choroba	OMIM 177200
		Bartterův syndrom	OMIM 601678, 241200, 607364, 602522
		Gitelmanův syndrom	OMIM 263800
		Renální tubulární acidózy	OMIM 179800, 267200
		Familiární periodická paralýza	hypokalemická forma (OMIM 170400)
		Ostatní	Fanconiho syndromy a další
Léky	kličková diuretika a thiazidy	furosemid, thiazidy
Léky	ostatní léky	Amfotericin B, L-DOPA, deriváty pecinilinu (karbenicilin, vysoké dávky penicilinu), intoxikace teofylinem, intoxikace chlorochinem
Přesun do buněk	navození anabolické fáze	aplikace inzulinu s glukózou
	situace se zvýšenou beta-adrenergní aktivitou	stres, koronární ischemie, delirium tremens
	aplikace beta2-agonistů	albuterol, terbutalin	v rámci terapie astmatu nebo srdečního selhání
	tyreotoxikóza	hypokalemická toxická periodická paralýza
	metabolická alkalóza
Ostatní	alkoholismus	z kombinovaných příčin	porucha přívodu, celkové chátrání, delirium tremens
	hypomagnezémie		hypomagnezémie může být jak příčinou (porucha funkce Na⁺/K⁺-ATPázy) tak doprovodnou známkou (současná deplece obou prvků)
	terapie megaloblastové anémie	velké dávky vitaminu B12 nebo folátu
	terapie neutropenie	léčba GM-CFS (granulocyte-macrophage colony-stimulating factor)
	hypotermie

Příznaky hypokalémie

Skupina	Příznaky	Poznámka
Svaly	kosterní	únavnost, svalová slabost, křeče, fascikulace, poruchy respirace s hyperkapnií, tetanie, rhabdomyolýza
	srdeční	předčasné kontrakce síní a komor, ventrikulární a atriální tachyarytmie, druhý a třetí stupeň atrioventrikulární blokády; změny na EKG zahrnují depresi ST, zvýšené amplitudy U-vlny (nižší T-vlny než U-vlny)
	hladký	zácpy, paralytický ileus
Ledviny	kaliopenická tubulopatie	porucha koncentrační schopnosti ledvin s polyurií a sekundární polydipsií
Metabolické příznaky	metabolická alkalóza	v případě RTA a průjmů je hypokalémie spojena s MAC

Terapie hypokalemie

Podávaná dávka je vždy součtem dvou složek:

substituce průběžných ztrát
korekce pro úpravu deficitu (reprezentovaného současnou hypokalemií s uvážením hodnoty pH)

Substituce se řídí měřenými ztrátami (extrarenální ztráty je nutné odhadovat, obvykle nejsou významné), hrubý odhad potřeby K⁺ je 1 mmol/kg a den. Korekce hypokalemie závisí významně na funkci ledvin, při poruše glomerulární filtrace se musí postupovat individuálně.

Korekční dávku (bez ohledu na substituci ztrát) nad 100 mmol za den lze podat jen ve výjimečných případech. Pro rozhodnutí o vhodné strategii terapie hypokalemie je nutné mít k dispozici koncentraci sérového Mg, protože korekce hypokalemie a úprava intracelulárních zásob se nemusí podařit, je-li současně přítomna hypomagnezemie. Pokud hypokalemie neodpovídá na perorální terapii nebo je symptomatická a závažná, podává se kalium parenterálně. Pro parenterální použití je k dispozici 7,5% roztok KCl, který obsahuje 1 mmol K⁺ v 1 ml. Za hodinu lze bezpečně podat 10, maximálně 20 mmol kalia. Při vyšší rychlosti (až 40 mmol/h) je nutné monitorování srdečních funkcí a měření plazmatické kalemie po hodinách. Maximální denní dávku 200 mmol (součet substituce a korekce) není vhodné překračovat (ale to opět platí jen pro intaktní ledviny, při snížení glomerulární fi ltrace bude dávka podstatně nižší). Maximální koncentrace K⁺ v infuzi by neměla překročit 40 mmol/l, připouští se však i poněkud vyšší hodnota 60 mmol/l, ovšem pouze při použití infuzní pumpy. Aby bylo možné interpretovat výsledky aplikace K⁺ na plazmatickou koncentraci, není vhodné podávat kalium společně s glukózou, kdy dochází k rychlému přesunu K⁺ do buněk.

Další informace

Hyperkalémie

Vodní a iontová rovnováha

Antonín Jabor (2008-11-12)

Syndrom hypokalémie