Systém (system) v kontextu sdělování výsledků
vyšetřování v laboratorní medicíně představuje jednu ze základních
charakteristik spolu s komponentou, procedurou, druhem veličiny a jednotkou.
V laboratorní
medicíně je nutné vhodným způsobem definovat základní pojmy, které
nezaměnitelným způsobem umožňují sdělovat výsledky vyšetřování.
Národní číselník laboratorních položek operuje s pojmy systém,
komponenta, procedura, druh veličiny a jednotka, které
patří mezi základní definiční charakteristiky každé položky.
|
Definice |
Systém
(system) je ohraničená část nebo jev ve vnímatelném nebo představitelném
světě, hmotném nebo nehmotném, který lze považovat za množinu elementů a
množinu vztahů mezi těmito elementy. |
Tato
definice (Rigg, 1995) se používá v kontextu přístupu ke sdělování výsledků
pozorování nebo měření v klinických laboratorních vědách. Pojmem systém se
budeme dále zabývat ve právě ve smyslu konceptu IUPAC a IFCC.
Systém je
objektem, ve kterém se vyskytuje daná komponenta, která je předmětem
vyšetřování (pozorování nebo měření). Systém nejčastěji představuje druh
biologického materiálu, charakteristického původem, složením a významem pro
diagnostiku, monitorování a terapii chorob.
V systému
se vyšetřují (pozorují nebo měří) pomocí specifikovaných postupů jednotlivé
složky (komponenty) systému. Komponenta (složka,
component) je definovatelná část systému. Komponentou může být analyt, buňka,
jiná korpuskulární entita, funkce a podobně. Postupy vyšetřování (pozorování nebo měření) jsou
definovány a popsány (metody, procedury). Postupy
vyšetřování vedou ke zjištění vlastností komponent v systému. Vlastnosti
mohou být kvalitativní nebo měřitelné (měřitelné veličiny). Vlastnost
(property) je charakteristický znak jevu, tělesa nebo látky, který lze odlišit
kvalitativně. Měřitelná veličina (vlastnost, measurable
quantity, measurable property) je charakteristický znak jevu, tělesa nebo
látky, který lze odlišit kvalitativně a určit kvantitativně. Z měřitelné
veličiny se odvozuje jednotka měření (nikoli naopak).
Všude tam, kde je to možné, se používají SI jednotky.
V rámci
konceptu IUPAC/IFCC se tedy výsledek sděluje pomocí unikátní rovnice
Vlastnost = Výsledek
(Property =
Result),
ve více
specifikované formě
Systém—Komponenta; druh veličiny =
Výsledek * Jednotka
(System—Component;
kind-of-property = Result * Unit)
a v ještě
více specifikované formě
Systém(specifikace)—Komponenta(specifikace);
druh veličiny(specifikace) = Výsledek * Jednotka
(System(specification)—Component(specification);
kind-of-property(specification) = Result * Unit)
Při tvorbě
národního číselníku se vycházelo z tohoto mezinárodního doporučení, takže
se při sdělování výsledků nepracuje s "biologickými materiály", ale s
tzv. systémy ve výše uvedeném smyslu. Systém může být vyšetřovaným biologickým
materiálem (moč, amniová tekutina),
někdy je systém součástí odebraného biologického materiálu, jindy může systém
popisovat funkční jednotku, aniž by tato jednotka byla odebírána nebo jinak
získávána z organismu. Systémem, ve kterém se například vyšetřuje pH krve,
je plazma (pH v celé krvi by muselo být funkcí
rovněž intraerytrocytárních protonů). Podobně systémem, ve kterém se stanovuje
látkový podíl glykovaného hemoglobin je hemoglobin, atd. Z logiky konceptu
IUPAC/IFCC dále vyplývá, že systém se může stát komponentou. Příkladem je plazma, běžně vyšetřovaný systém (pro jehož získání se
odebírá krev). Pokud ale budeme popisovat objem plazmy v organismu, stává
se organismus systémem a plazma jeho komponentou (druhem veličiny je pak objem).
Poznámky k jednotlivým systémům
Pacient jako (super)systém
Pacient je
hlavním supersystémem, který je v klinických laboratorních vědách objektem
vyšetřování. Pro účely definic Národního číselníku jsou ponechány stranou diskuse
o vhodnosti překladu pacient - nemocný, případně o použití jiných termínů
(proband, klient, vyšetřovaná osoba atd.). Pacient jako supersystém je nadřazen
ostatním běžně vyšetřovaným systémům (a materiálům). Nebylo by praktické uvádět
pacienta jako supersystém ve všech definicích národního číselníku. Jeho
používání je proto vyhrazeno hlavně pro situace, kdy se popisuje některá z
funkcí lidského organismu, případně funkce části organismu, při jejímž
vyšetřování se rovněž testuje více či méně organismus jako celek. Část
organismu lze specifikovat v závorce. Specifikace neznamená, že by přímým
předmětem vyšetření byl příslušný hodnocený orgán nebo tkáň. Funkce nebo
vlastnosti se posuzují nepřímo, pomocí vyšetření různých vzorků tělesných
tekutin nebo tkání.
Další údaje
|
Název
systému (NČLP) |
Klíč
(NČLP) |
Odebíraný
materiál |
Viz též |
|
PT(CSS) |
není |
|
|
|
PT(KIDN) |
není |
|
Krev
Krev se
jako systém používá v tom případě, kdy se vyšetřují její jednotlivé složky
– nejčastěji korpuskulární (erytrocyty, leukocyty, další buňky), případně jiné
komponenty. Krev může být systémem pouze v tom případě, kdy komponenta je
součástí krve jako celku (nikoli tedy pouze v plazmě nebo pouze
v erytrocytech). Je-li komponenta (která je předmětem zájmu) pouze
v plazmě, nelze krev jako systém použít.
Další údaje
|
Název
systému (NČLP) |
Klíč
(NČLP) |
Odebíraný
materiál |
Viz též |
|
Krev |
krev |
Plazma a sérum
V
doporučení IUPAC/IFCC se v posledních verzích jako systém neuvádí sérum. Důvodem
je jeho neexistence in-vivo. Sami autoři tohoto doporučení však jak v prvních
verzích návrhů, tak v diskusích nutnost zavedení tohoto pojmu pro praktické
účely připouštějí. V Národním číselníku
laboratorních položek je sérum definováno jako rovnocenný systém, není
však povolena jeho záměna s plazmou. Položky pro sérum nebo plazmu se definují
s ohledem na možnost jejich vyšetřování v příslušném systému. Je
nutné přesně odlišit, ve kterém případě se komponenta stanovuje v krvi
(hemolyzát krve při stanovení folátu) nebo plazmě (koncentrace draselného
kationtu pomocí iontově selektivní elektrody, kdy vyšetřovaným vzorkem je sice
krev, ale koncentrace iontů se stanovuje v plazmě – za předpokladu, že ve
vzorku nedochází k nechtěné hemolýze erytrocytů).
Další údaje
|
Název
systému (NČLP) |
Klíč
(NČLP) |
Odebíraný
materiál |
Viz též |
|
P |
Krev |
||
|
S |
Krev |
|
Extracelulární tekutina a
intracelulární tekutina
Modelová
extracelulární tekutina (Erytrocyty + plazma) se jako systém používá v tom
případě, kdy se jedná o modelovou extracelulární tekutinu (ECT) s erytrocyty,
pro kterou se určuje hodnota base excess. Modelová extracelulární tekutina
s erytrocyty je umělý systém, který vznikne smísením jednoho dílu krve
dvěma díly její vlastní plazmy. Model tekutiny vychází z předpokladu, že
krev tvoří erytrocyty a plazmatická tekutina (součást ECT) a intersticiální
tekutina (IST, zbývající část ECT) je složením blízká plazmatické tekutině.
Hlavní pufrovací systémy krve jsou tak uměle distribuovány do celé
extracelulární tekutiny. Důvodem pro zavedení tohoto systému je odstranění
problémů při výpočtu base excess u hyperkapnie. Vzorkem biologického materiálu,
který je pro vyšetřování komponent v tomto systému potřebný, je
arteriální, kapilární nebo venózní krev odebraná anaerobně s přísadou
protisrážlivého činidla v rámci odběru krve pro stanovení ukazatelů
acidobazického stavu. Vlastní modelová extracelulární tekutiny
s erytrocyty je hypotetický koncept, její vlastnosti určuje způsob výpočtu
hodnoty komponenty, v tomto případě výpočet base excess ECT.
Intracelulární
tekutina se naproti tomu získává buď analýzou intraerytrocytárního kompartmentu
po ideální separaci erytrocytů, nebo přepočtem po stanovení koncentrací látek
v hemolyzátu a v plazmě na základě znalosti hematokritu.
Další údaje
|
Název
systému (NČLP) |
Klíč
(NČLP) |
Odebíraný
materiál |
Viz též |
|
BA(ECF) |
Krev
arteriální |
||
|
BV(ECF) |
Krev
venózní |
|
|
|
ERC(ICF) |
Krev |
|
Moč a odpad močí
Moč jako
systém patří mezi běžné biologické tekutiny, které představují zároveň i
odebíraný biologický materiál. Odpad močí za čas 24 hodin lze jako systém
použít v tom případě, kdy se pro danou tělesnou tekutinu měří tok
(nejčastěji látkový, katalytický nebo hmotnostní) určité komponenty za čas 24
hodin nebo 1 sekundy.
Další údaje
|
Název
systému (NČLP) |
Klíč
(NČLP) |
Odebíraný
materiál |
Viz též |
|
U |
Moč |
|
Jiné tělesné tekutiny a odpady
těmito tekutinami
Jsou jako
systémy konstruovány analogicky jako v případě moči. Obvykle se jedná o
přímo vyšetřované systémy (které jsou tedy současně biologickým materiálem).
Další údaje
|
Název
systému (NČLP) |
Klíč
(NČLP) |
Odebíraný
materiál |
Viz též |
|
AMF |
Amniová
tekutina |
|
|
|
JOF |
Kloubní
tekutina |
|
|
|
PCF |
Perikardiální
výpotek |
|
|
|
PLF |
Pleurální
tekutina |
|
|
|
PRF |
Peritoneální
tekutina, ascitická tekutina |
|
|
|
PANF |
Pankreatická
tekutina |
|
|
|
SW |
Pot |
|
|
|
SAL |
Sliny |
|
|
|
F |
Stolice |
|
|
|
UNSFDR |
Tekutina
z drénu |
|
|
|
DUNSFDR |
Tekutina
z drénu |
|
|
|
UNSFP |
Tekutina
punktátu |
|
|
|
UNSF |
Tekutina
neznámého původu |
|
|
|
STF |
Žaludeční
tekutina |
|
Enzymy
Enzym (se
specifikací supersystému v závorce) lze jako systém použít v tom případě,
kdy se pomocí různých separačních postupů stanovují jednotlivé složky tohoto
enzymu – izoenzymy nebo izoformy. Specifikace v závorce označuje nadřazený
systém, označovaný jako supersystém. Supersystémem, ve kterém se enzym nalézá,
může být plazma, sérum, moč nebo jiné biologické tekutiny.
Další údaje
|
Název
systému (NČLP) |
Klíč
(NČLP) |
Odebíraný
materiál |
Viz též |
|
Kreatinkináza
v plazmě |
Krev |
||
|
Kreatinkináza
v séru |
Krev |
Proteiny
Protein (se
specifikací supersystému v závorce) lze jako systém použít v tom případě,
kdy se stanovují jednotlivé proteinové složky pomocí různých separačních
postupů. Specifikace v závorce označuje nadřazený systém, označovaný jako
supersystém. Supersystémem, ve kterém se proteiny nalézají, může být plazma,
sérum, moč, biopticky odebraná tkáň a jiné biologické materiály. Podobně lze
definovat jako systém prostatický specifický antigen, kryoglobuliny, celkový
transferin (pro definici transferinů s nižší sialinizací) a podobně.
Další údaje
|
Název
systému (NČLP) |
Klíč
(NČLP) |
Odebíraný
materiál |
Viz též |
|
Protein
v plazmě |
Krev |
||
|
Protein v
séru |
Krev |
Jiné
analyty (porfyriny, hemoglobin)
Jako systém
lze analogicky použít jiné analyty: porfyriny (celkové) pro definici
jednotlivých slože celkových porfyrinů, hemoglobin pro definici forem nebo typů
hemoglobinu včetně glykovaného hemoglobinu a další. I v těchto případech
je vhodné specifikovat v závorce supersystém, ze kterého analyt pochází
(krev, případně arteriální nebo žilní krev u hemoglobinu, sérum, plazma, moč,
stolice nebo případně jaterní tkáň u porfyrinů). U hemoglobinu je zvláštním
typem systému hemoglobin efektivní, který se využívá v situacích, kdy se
stanovují jednotlivé formy nebo typy efektivního hemoglobinu. V tomto
případě se za systém považuje pouze hemoglobin schopný vazby kyslíku, tedy
hemoglobin efektivní. Součástí systému proto nejsou dyshemoglobiny
(karbonylhemoglobin, methemoglobin, sulfhemoglobin). Lze specifikovat
supersystém, v případě hemoglobinu arteriální nebo venózní krev (de facto
její plazma a erytrocyty).
Tkáně a orgány
Tkáň nebo
orgán lze jako systém použít v tom případě, kdy se určují jednotlivé
součásti, vlastnosti nebo funkce orgánu. Systém lze využít jak v situaci,
kdy je orgán přímým předmětem vyšetření a je z organismu za účelem tohoto
vyšetření získán, tak v situaci, že se nepřímým způsobem popisují
vlastnosti nebo funkce tohoto orgánu, aniž by byl získán její vzorek. Jedná se
obvykle o testování odpovědi orgánu nebo tkáně na stimulus v rámci
funkčních testů. Pokud je vzorek tkáně získán k přímému vyšetření, je
způsob získání biologického materiálu uveden jako specifikace systému
Konkrement
Konkrement
(se specifikací původu v závorce) lze jako systém použít v tom případě,
kdy se stanovují jednotlivé složky konkrementu. Vzorkem biologického materiálu,
který je pro vyšetření komponent v tomto systému potřebný, je konkrement nebo
jeho část získaná při spontánním odchodu konkrementu, chirurgickým zákrokem
nebo metodami extrakorporální litotrypse.
Buňky
Buňku (se
specifikací původu v závorce) lze jako systém použít v tom případě,
kdy se stanovují jednotlivé složky nebo vlastnosti těchto buněk. Specifikace
v závorce označuje nadřazený systém, označovaný jako supersystém.
Supersystémem, ve kterém se buňka nalézá, může být krev, kostní dřeň, likvor
nebo jiná tělesná tekutina, tkáň, různý materiál včetně materiálu prostředí.
Další údaje
|
Název
systému (NČLP) |
Klíč
(NČLP) |
Odebíraný
materiál |
Viz též |
|
SPERM |
|
Literatura
Rigg, J.C.,
Brown, S.S., Dybkaer, R., Olesen, H: Compendium of terminology and nomenclature
of properties in clinical laboratory sciences. Blackwell Science, 1995, s. 139
– 141.
Další údaje
Antonín Jabor