Kaplan-Meierova
analýza přežití se
používá například pro určení prognostické účinnosti laboratorního testu.
Analyzují se data longitudinální studie (follow-up studie), do které mohou
probandi vstupovat postupně, sleduje se dosažení cílového stavu (např. přežil/zemřel)
k určitému datu, ke kterému se současně stanoví délka sledování jedince
(interval sledování, resp. přežití).
První
nemocný vstoupil do studie 1.1.2000, druhý nemocný 1.2.2000, třetí nemocný
rovněž 1.2.2000. První nemocný přežil do rozhodného data 1.1.2003, jeho
interval přežití byl tedy 36 měsíců. Druhý nemocný zemřel 1.2.2002, jeho
interval přežití byl tedy 24 měsíců. Třetí nemocný přežil do rozhodného data
1.1.2003 a jeho interval přežití byl tedy 35 měsíců. U všech nemocných se při
přijetí změřila koncentrace zkoumaného analytu. Výsledky lze uspořádat do
tabulky.
|
Nemocný
č. |
Stav na
konci studie (1 = zemřel, 0 = přežil) |
Interval
přežití (měsíce) |
Koncentrace
analytu |
|
1. |
0 |
36 |
14,1 |
|
2. |
1 |
24 |
315,0 |
|
3. |
0 |
35 |
5,6 |
|
atd. |
|
|
|
Ve vlastní
Kaplan-Meierově analýze se graficky znázorní pravděpodobnost přežití pro
skupinu pacientů s koncentrací analytu nad zvolenou diskriminační mez a
zvlášť pro skupinu pacientů s koncentracemi analytu do diskriminační meze.
Bližší údaje jsou v příkladu 023, který využívá
data příkladu 015.
Příklad 015: Data pro grafické znázornění
Příklad 023: Kaplan-Meierova analýza přežití
Antonín Jabor