Plazmatické
enzymy pocházejí
z řady zdrojů, které jsou předmětem snahy o jejich dílčí klasifikaci. Jako
první se tak vyčleňuje skupina enzymů specifických pro plazmu a účastnících se dějů
v krvi, např. hemokoagulace. Sem náleží protrombin, plasminogen, ceruloplasmin,
ale jsou i jiné skupiny, např. lipoproteinová lipáza, pseudocholinesteráza a
další. Jsou syntézovány v játrech a aktivně transportovány do krve.
Druhou skupinou
jsou typické sekreční enzymy produkované buňkami exokrinních žláz a secernované
prostřednictvím jejich vývodů do tělesných dutin. Jejich představiteli jsou
slinná a pankreatická alfa-amyláza, žaludeční pepsinogen, prostatická kyselá fosfatáza. Část aktivity
těchto enzymů se dostává rozpadem buněk nebo resorpcí z vývodů a dutin do krve,
nezastávají zde však žádnou metabolickou úlohu.
Třetí,
nejpočetnější, skupinou jsou všechny ostatní enzymy tkáňových buněk, ať už
orgánově specifické, nebo všudypřítomné. Ani ty nemají v krvi vesměs žádnou
metabolickou roli. Dostávají se do cévního řečiště drenáží mezibuněčného
prostoru a pocházejí z rozpadlých tkáňových buněk. Nízkomolekulární enzymy
vstupují do cirkulace pravděpodobně přes kapilární stěnu. Ostatní enzymy se
dostávají do krve lymfatickou cestou. Enzymy jaterní buňky představují
speciální případ, neboť vstup enzymů do krve je zde bezprostřední a rychlý.
Mezi koncentrací i aktivitou enzymů v tkáni a v krvi je normální koncentrační
gradient o velikosti 3 až 6 řádů.
Za
fyziologických podmínek se hladina všech uvedených skupin enzymů v krvi udržuje
konstantní. Jen díky této skutečnosti můžeme při jejich vyšetřování pracovat s
jistým referenčním rozmezím, které může významně záviset na věku a pohlaví.
Nevíme však, jakým způsobem je stálost tohoto rozmezí regulována.
Další informace
Petr Schneiderka