pK,
disociační konstanta určuje míru disociace kyseliny a tím i
její acidifikační potenci. Zpravidla je užíván disociační koeficient pK
odvozený ze vztahu
[H+] *
[A-]
pK
= - log _________________
[HA]
Z tohoto vztahu vyplývá, že čím
nižší je pK, tím větší podíl kyseliny je disociován na vodíkový kation a na
anion. Z biochemického a tedy i klinického hlediska jsou významné kyseliny
chlorovodíková (pK blízké 0),
fosforečná (2.00), acetoctová (3.58), mléčná (3.86) beta-hydroxymáselná (4.39),
uhličitá (6.10).
.