Revidovaná vypočítaná osmolalita (revised calculated osmolality, R) je pojem navržený Davidsonem (Davidson, 1992), který vychází z předpokladu, že žádný z běžně používaných vzorců pro výpočet osmolality nebere v úvahu změnu hmotnostní koncentrace vody, která se mění nejen při změnách koncentrace lipidů a proteinů v plazmě, ale také např. u diabetické ketoacidózy. Zavádí proto pojem revidovaná vypočítaná osmolalita (R):

 

R = (P_Osm_calculated * 0.933 + U)/f                                        [mmol/kg],

 

kde je U suma látkových koncentrací dalších, neměřených látek bez náboje s osmotickým koeficientem 1.0 v mmol/l, P_Osm_calculated  je osmolalita plazmy vypočtená  podle rovnice Bhagata a f je aktuální hmotnostní koncentrace vody v plazmě v kg/l. Konstanta 0.933 je hodnota f v normální plazmě.

 

Tentýž autor (Davidson, 1992) zavádí pojem nový osmolální gap (new gap, NewOsmGap), který bere v úvahu jak neměřené soluty (U), tak hmotnostní koncentraci vody v plazmě (f):

 

NewOsmGap = P_Osm_measured - R,

 

kde R je revidovaná vypočítaná osmolalita. Norma NewOsmGap je 0 mmol/kg (což vyplývá z její definice) a zůstává nulová, pokud U odhadujeme z měřené osmolality. Pokud U měříme jiným způsobem, pak korektní hodnota revidované osmolality podle Davidsona koreluje velmi těsně s měřenou osmolalitou. Dobrou korelaci lze nalézt u pacientů s diabetickou ketoacidózou jak bezprostředně po přijetí, tak po základní léčbě dekompenzovaného diabetu (Davidson, 1992). Autor současně dokumentuje, že hodnota f (hmotnostní koncentrace vody v plazmě v kg/l) není konstantní, ale stoupá během léčby z hodnoty 0.91 (po přijetí) na hodnotu 0.93 během 12 hodin. Zjištěné extrémy byly 0.899 a 0.943 kg/l. Vysvětlení změny hmotnostní koncentrace vody u diabetiků v ketoacidóze je obtížné. Pravděpodobnou příčinou může být přesun vody z intracelulárního do extracelulárního prostoru. Natrémie například klesá asi o 3.6 mmol/l na každých 10 mmol/l zvýšené plazmatické glukózy, což odpovídá snížení natrémie o 1,98 mmol/l na každých 5,5 mmol/l glukózy. Kazda (Kazda, 1984) udává nižší pokles, o 1,5 mmol na každých 5,5 mmol/l glukózy. Hyperglykémie tedy vede k poklesu natrémie, na poklesu se však může podílet také zvýšení sekrece ADH u hyperglykémie v rámci diabetické ketoacidózy (Davidson, 1992).

 

 

Další informace

• Hmotnostní koncentrace vody v plazmě
• Osmolalita plazmy vypočtená  

 

 

Literatura

Bhagat, C.I., Garcia-Webb, P., Fletcher, E., Beilby, J.P.: Calculated vs measured plasma osmolalities revisited. Clin. Chem., 30, 1984, č. 10, s. 1703 – 1705.

 

 

Antonín Jabor

.