Revidovaná vypočítaná osmolalita (revised
calculated osmolality, R) je pojem navržený Davidsonem
(Davidson, 1992), který vychází z předpokladu, že žádný z běžně
používaných vzorců pro výpočet osmolality nebere v úvahu změnu hmotnostní
koncentrace vody, která se mění nejen při změnách koncentrace lipidů a proteinů
v plazmě, ale také např. u diabetické ketoacidózy. Zavádí proto pojem
revidovaná vypočítaná osmolalita (R):
R = (P_Osmcalculated * 0.933 + U)/f [mmol/kg],
kde je U suma látkových koncentrací dalších, neměřených
látek bez náboje s osmotickým koeficientem 1.0 v mmol/l, P_Osmcalculated je osmolalita plazmy vypočtená podle
rovnice Bhagata a f je aktuální hmotnostní koncentrace vody v plazmě v kg/l. Konstanta 0.933 je hodnota f v normální
plazmě.
Tentýž autor (Davidson, 1992) zavádí pojem nový
osmolální gap (new gap, NewOsmGap), který bere v úvahu jak neměřené soluty (U),
tak hmotnostní koncentraci vody v plazmě (f):
NewOsmGap = P_Osmmeasured - R,
kde R je revidovaná vypočítaná osmolalita. Norma
NewOsmGap je 0 mmol/kg (což vyplývá z její definice) a zůstává nulová,
pokud U odhadujeme z měřené osmolality. Pokud U měříme jiným způsobem, pak
korektní hodnota revidované osmolality podle Davidsona koreluje velmi těsně s
měřenou osmolalitou. Dobrou korelaci lze nalézt u pacientů s diabetickou
ketoacidózou jak bezprostředně po přijetí, tak po základní léčbě
dekompenzovaného diabetu (Davidson, 1992). Autor současně dokumentuje, že
hodnota f (hmotnostní koncentrace vody v plazmě v kg/l) není konstantní,
ale stoupá během léčby z hodnoty 0.91 (po přijetí) na hodnotu 0.93 během 12
hodin. Zjištěné extrémy byly 0.899 a 0.943 kg/l. Vysvětlení změny hmotnostní
koncentrace vody u diabetiků v ketoacidóze je obtížné. Pravděpodobnou příčinou
může být přesun vody z intracelulárního do extracelulárního prostoru. Natrémie
například klesá asi o 3.6 mmol/l na každých 10 mmol/l zvýšené plazmatické
glukózy, což odpovídá snížení natrémie o 1,98 mmol/l na každých 5,5 mmol/l
glukózy. Kazda (Kazda, 1984) udává nižší pokles, o 1,5 mmol na každých 5,5
mmol/l glukózy. Hyperglykémie tedy vede k poklesu natrémie, na poklesu se
však může podílet také zvýšení sekrece ADH u hyperglykémie v rámci diabetické
ketoacidózy (Davidson, 1992).
Další informace
Literatura
Bhagat,
C.I., Garcia-Webb, P., Fletcher, E., Beilby, J.P.: Calculated vs measured
plasma osmolalities revisited. Clin. Chem., 30, 1984, č. 10, s. 1703 – 1705.
.