Adrenomedulin
(ADM, adrenomedullin) je
vazodepresorický peptid vyskytující se ve feochromocytomu, ze kterého byl
poprvé izolován, vyskytuje se v krevní plazmě, v ledvinách
(glomerulární epitelové buňky, mezangiální buňky, kortikální distální tubulus,
medulární sběrné kanálky), srdečních síních a komorách (kardiomyocyty –
kvantitativně málo významně, srdeční fibroblasty), plicích, mozku (v
adenohypofýze, nucleus paraventricularis, nucleus supraopticus), vaskulárním
endotelu (ovšem není exprimován ve všech endotelových buňkách všech orgánů),
buňkách hladkého svalu, krevních buňkách (makrofágy, granulocyty, lymfocyty,
monocyty), plicích, placentě, endometriu, kůži a samozřejmě v nadledvinách.
Adrenomedulin exprimují nádorové buňky různých nádorů.
Patří do peptidové
rodiny CGRP (calcitonin gene-related peptide) společně s kalcitoninem a
amylinem. Gen je lokalizován na chromosomu 11, nejprve se syntetizuje
preproadrenomedulin (185 aminokyselin), odštěpením signálního peptidu vznikne proadrenomedulin (164 aminokyselin)
a štěpením vznikne vlastní hormonálně aktivní adrenomedulin (C-terminální,
složen z 52 aminokyselin, má jednu intramolekulární disulfidickou vazbu
vytvářející 6-členný kruh a je amidován na C-terminálním tyrozinu) a
N-terminální fragment (PAMP, Proadrenomedulin N-terminal 20-peptide, 20
aminokyselin), rovněž s biologickou aktivitou.
Peptidové sekvence adrenomedulinu jako výsledek posttranslačních úprav molekuly PreProAdrenomedulinu. Součet délky jednotlivých peptidů neodpovídá délce prohormonu (část aminokyselin je odštěpena). Zdroj – UniProtKB/Swiss-Prot entry P35318
|
PreProAdrenomedulin (1-185) molekulová
hmotnost cca 20420 g/mol |
Signální peptid (S1-S21) |
|
|
Prohormon ProAdrenomedulin (1-164) |
PAMP,
N-terminální fragment adrenomedulinu (20 aminokyselin, 1 – 20) |
|
|
Propeptid (48
aminokyselin) |
||
|
Hormon
Adrenomedulin (52 aminokyselin,
74 - 125) |
||
|
C-terminální
fragment (38 aminokyselin) (127 – 164) |
||
Pod názvem
adrenomedullin 2 se se rozumí intermedin long (47 aminokyselin, kódován na 22 chromosomu.
Do plazmy je
adrenomedulin uvolněn jako tzv. iADM (immature adrenamodullin, intermadiate
adrenomedullin, glycine-extended adrenomedullin, 53 aminokyselin). Tato forma
je kvantitativně hlavní cirkulující forma a je biologicky aktivní za
předpokladu, že je amidována. Hlavní biologicky aktivní formou je mADM (mature
adrenomedullin). Poměr iADM/mADM je pravděpodobně konstatní ve zdraví i nemoci
a je kolem 6 : 1 ve prospěch iADM. V plazmě se váže na adrenomedullin
binding protein-1 (AMBP-1), který představuje H faktor komplementu.
V plazmě se vyskytuje v pikomolárních koncentracích (jednotky až
desítky pmol/l, s obrovskou variabilitou mezi výrobci), problém při
stanovení přináší zejména vazba na AMBP-1 a podíl iADM/mADM (Hinson, 2000).
Stimulátory syntézy
jsou například IL-1, TNF alfa, kortikoidy (zejména aldosteron), ADH
(prostřednictvím V2 receptorů), endotelin-1, angiotenzin II a oxidativní stres,
dále hypoxie a hyperglykémie. Syntézu naopak nestimuluje hypoglykémie,
hypotenze, akutní hypervolémie nebo zvýšená zátěž solí. Inhibitory syntézy jsou
například VIP, interferon gama a trombin.
Poločas
v plazmě je kolem 20 - 22 minut. Plíce mohou být tkání zajišťující
clearanci adrenomedulinu, protože koncentrace v aortě je nižší než
v arteria pulmonalis. Je dále degradován neutrální endopeptidázou (NEP
3.4.24.11) kartáčového lemu buněk proximálních tubulů ledvin po profiltrování
glomeruly.
Plazmatické
koncentrace adrenomedulinu
lze stanovit imunochemickými postupy. V patologických situacích byly
zjištěny zvýšené koncentrace adrenomedulinu u kardiovaskulárních onemocnění,
sepse, šoku (hemoragického, kardiogenního), plicních onemocnění, diabetu,
onemocnění CNS, u cirhózy s ascitem, M. Addison, u chronické renální
insuficience a v dalších stavech.
Situace spojené se zvýšenými plazmatickými koncentracemi adrenomedulinu (podle Hinsonové, 2000, modifikováno)
|
Skupina
onemocnění |
Příklady |
Poznámka |
|
Kardiovaskulární onemocnění |
Esenciální
hypertenze |
|
|
Akutní infarkt
myokardu |
|
|
|
Srdeční selhání |
Zejména
s městnáním |
|
|
Plicní hypertenze |
Smíšené etiologie |
|
|
Mitrální stenóza |
|
|
|
Onemocnění CNS |
Cerebrovaskulární
příhody |
|
|
Subarachnoidální
krvácení |
|
|
|
Onemocnění plic |
Chronická
obstgruktivní choroba bronchopulmonální |
|
|
Astma |
Pouze akutní
astmatický záchvat |
|
|
Onemocnění ledvin |
Chronické selhání
ledvin |
Různé etiologie,
včetně konečného stadia selhání |
|
IgA nefropatie |
|
|
|
Glomerulonefritida |
|
|
|
Endokrinní onemocnění |
Diabetes mellitus
1. a 2. typu |
Zejména
s renálními komplikacemi |
|
Primární
adrenální insuficience |
|
|
|
Tyreotoxikóza |
|
|
|
Primární
hyperaldosteronismus |
|
|
|
Různé |
Preeklampsie |
|
|
Cirhóza jater |
|
|
|
Nádorová
onemocnění |
Plíce,
gastrointestinální trakt, adenomy secernující ACTH |
|
|
Sepse |
|
|
|
Hemoragický šok |
|
|
|
Raynaudova
choroba |
|
|
|
Wegenerova
granulomatóza |
|
Možnost použití
adrenomedulinu terapeuticky se zvažuje u arteriální hypertenze, plicní
hypertenze, srdečního selhání, septického šoku a hypoxie s ischemizací
tkání.
Látky s natriuretickou aktivitou
Principy regulace vnitřního prostředí