Biologické
účinky adrenomedulinu se
týkají řady tkání a orgánů. Jedná se o peptid cirkulující v plazmě a působící
jako hormon ve vzdálených tkáních a rovněž parakrinně na nadledvinu, srdce,
mezangiální buňky ledvin, plíce, endotel, hladký sval cév a pravděpodobně další
tkáně. Hlavním efektem je vazodilatace, pozitivní ovlivnění myokardu, ledvin,
centrálního nervového systému, endokrinního systému na různých úrovních,
gastrointestinálního traktu, imunity a zánětlivé odpovědi a buněčné
proliferace.
|
Cílový systém působení |
Efekt |
Poznámka |
|
Kardiovaskulární systém |
vazodilatace |
zvýšení syntézy
NO (efekt závislý na endotelu) nebo přímý vliv na hladké svalové buňky cév
(přes receptor CGRP1) nebo přímé ovlivnění draselných kanálů,
případně snížení tvorby endotelinu-1 |
|
pozitivně
inotropní ovlivnění myokardu, zvýšení srdečního indexu, zvýšení tepového
objemu, tachykardie |
prostřednictvím
prioteinkinázy C, inhibovánon CGRP8-37 |
|
|
antifibrotický
efekt na myokard |
snížení tvorby
kolagenu v srdečních fibroblastech |
|
|
působí proti
rozvoji hypertrofie myokardu |
inhibice
hypertrofie kardiomyocytů |
|
|
obecný
kardioprotektivní účinek |
regulace
hypertrofie, regulace tvorby extracelulární matrix, regulace fibrotizace |
|
|
ovlivnění
vaskulární remodelace |
regulace
proliferace hladkých svalových buněk ve smyslu zvýšení i snížení (modulace
směrem k zajištění rovnováhy) |
|
Ledviny |
natriuréza |
zvýšení frakční
exkrece Na+ způsobující pokles distální tubulární reabsorbce sodného kationtu |
|
diuréza a zvýšení
glomerulární filtrace |
ovlivnění
mezangiálních buněk |
|
|
snížení tvory
volných kyslíkových radikálů v ledvině |
zpomalení rozvoje
chronických nefropatií |
|
Hormonální systém |
suprese
aldosteronu a reninu |
přímý efekt |
|
snížení periferní
aktivity sympatiku |
|
|
|
snížení tvorby
ACTH |
bazální i
stimulované CRH |
|
|
snížení tvorby
kortizolu |
nepřímo přes ACTH |
|
|
ovlivnění
fertilitního hormonálního systému |
zvýšení
stimulačního efektu FSH, zvýšení během folikulární fáze, snížení
v luteální fázi |
|
|
ovlivnění sekrece
ADH |
inhibice sekrece
snížením citlivosti na hyperosmolalitu |
|
|
ovlivnění sekrece
inzulinu |
protichůdná data |
|
|
Antimikrobiální účinky |
působí proti G+ i
G- bakteriím |
význam při sepsi,
kdy jsou dostatečně vysoké plazmatické koncentrace |
Ostatní |
snížení tvorby
žaludeční kyseliny |
bazální i
gastrinem stimulované (stimulací somatostatinem) |
|
ovlivnění buněčné
proliferace |
proliferativní
efekt na fibroblasty, keratinocyty, endotelové buňky, osteoblasty, nádorové
buňky, antiproliferativní účinek na hladké svalové buňky cév, mezangiální
buňky, buňky glie |
|
|
gravidita |
adaptace vaskulárního
systému na graviditu, lokální ovlivnění uteroplacentární cirkulace |
|
|
anabolický vliv
na skelet |
zvýšení
proliferace osteoblastů, méně chondrocytů |
|
|
plíce |
potlačení
bronchokonstrikce |
|
|
CNS |
řada efektů
včetně ovlivnění žízně a příjmu soli |
Při experimentální
intrarenální aplikaci se krevní tlak ale zvýšil a snížila se tepová frekvence.
Vazodilatace způsobená adrenomedulinem se projevuje zejména v arteria
pulmonalis a v příčně pruhovaném svalu. Zvýšení produkce adrenomedulinu lze
proto považovat za jakousi účelovou reakci, resp. pokus organismu nejen o
prevenci srdečního (po infarktu myokardu, při srdečním selhání), ale také
renálního poškození. U experimentálního srdečního selhání naopak ledvina ztrácí
schopnost odpovědi na adrenomedulin, což může být důvodem pro retenci natria
v rámci základního onemocnění. U onemocnění kardiovaskulárního systému
jsou zvýšené koncentrace zřejmě účelovou, již zmíněnou obrannou reakcí. U
pacientů s kardiogenním šokem po infarktu myokardu byl adrenomedulin
nejlepším prediktorem mortality (dalšími efektivními prediktory byly BNP a
peaková koncentrace CK). Při ischemii po infarktu adrenomedulin pozitivně
ovlivňuje fázi reperfuze, z dlouhodobého hlediska brání hypertrofii
myokardu a fibróze myokardu. Adrenomedulin se proporcionálně zvyšuje
s tíží postižení srdce a má prognostický charakter podobně jako
natriuretické peptidy.
Existují doklady o
renoprotektivním účinku adrenomedulinu (zejména pozitivní efekt na glomeruly),
ale také o možnosti rozvoje glomerulární a arteriální sklerózy s atrofií
tubulů. Údaje jsou zatím rozporné a chybí studie u lidí.
V patologických
situacích byly zjištěny zvýšené koncentrace adrenomedulinu u kardiovaskulárních
onemocnění, sepse, šoku (hemoragického, kardiogenního), plicních onemocnění,
diabetu, onemocnění CNS, u cirhózy s ascitem, M. Addison, u chronické
renální insuficience a v dalších stavech (tabulka XX).
Látky s natriuretickou aktivitou
Principy regulace vnitřního prostředí