Natriuretický peptid typu D (DNP, Dendroaspis natriuretic peptide) byl zjištěn poměrně nedávno v jedu jihoamerického hada Mamby zelené (Dendroaspis angusticeps). Má strukturu podobnou ostatním natriuretickým peptidům: celkem 38 aminokyselin s kruhem ze 17 aminokyselin uzavřeným disulfidickým můstkem, má dva postranní řetězce: N-terminální s 6 AMK a C-terminální s 15 aminokyselinami. Z dosud identifikovaných natriuretických peptidů má DNP má nejdelší C-terminální řetězec a tato skutečnost se považuje za pravděpodobnou příčinu fyziologického efektu – tj. nejvyššího diuretického a natriuretického potenciálu mezi ostatními peptidy. Efekt je zprostředkován působením na tubulární aparát ledvin obdobnými mechanismy jako ostatní natriuretické peptidy, tj. aktivací cGMP. Má rovněž vazodilatační efekt. Imunoreaktivita týkající se DNP byla popsána v lidské plazmě a myocytech srdečních síní. Cirkulující koncentrace DNP jsou velmi nízké, koncentrace v plazmě se zvyšuje při srdečním selhání a po subarachnoidálním krvácení.
Pokud se DNP po subarachnoidálním krvácení zvýšilo, byla výrazně negativní bilance tekutin a hyponatrémie, ale DNP nelze (zatím) považovat za kauzální faktor rozvoje cerebrálního vazospazmu (
Khurana et al, Neurosurgery, 55, 2004, 69 – 75).
Protože nebyl dosud klonovám gen pro DNP, diskutuje se o možnosti, že se
vzhledem k mezidruhové variabilitě BNP v tomto případě jedná o „hadí
BNP“. Zajímavá je informace, že se ověřuje efekt syntetického DNP
z hlediska možnosti použití u závažných forem srdečního selhání
s městnáním.
Systém natriuretických peptidů
ANP (Atriální natriuretický peptid)
Antonín Jabor