Monitorování hladin imunosupresiv
V současnosti
není možné provádět transplantace orgánů, tkání či buněk bez potlačení
alospecifických imunitních mechanizmů prostřednictvím imunosuprese. Vzhledem
k optimalizaci imunosuprese a minimalizaci nežádoucích účinku je nezbytné
hladiny některých imunosupresiv rutinně monitorovat. Základem většiny
imunosupresivních režimů využívaných u orgánových transplantací jsou kalcineurinové inhibitory (cyklosporin
A a takrolimus). Mechanizmem účinku je jejich vazba na cytoplazmatické
receptory (cyklofylin a FK vazebný protein 12) za vzniku komplexů
inaktivujících kalcineurin, zásadní enzym pro signalizaci TCR. Inhibice
kalcineurinu brání transkripci genu
IL-2 a tudíž i inhibici jeho tvorby. Zavedení cyklosporinu A bylo spojeno s převratným zvýšením přežívání
transplantovaných ledvin, a i při nezanedbatelných vedlejších účincích (zejm.
nefrotoxicita, hypertenze, dyslipoproteinemie) zaujímá stále významné místo
mezi stávajícími imunosupresivy. Takrolimus
(FK506) je účinnější než cyklosporin, což je nejspíše dáno vyšší afinitou
jeho komplexu s vazebným proteinem na kalcineurin a má také příznivější
profil nežádoucích účinků. K monitorování sérových hladin se používá
imunoenzymatické metody EMIT (enzyme multiplied enzymoassay) nebo imunofluorescenčních
metod, popř. lze použít i HPLC. V případě cyklosporinu se v současné
době preferuje jeho stanovení po 2 hodinách po podání (C2), které lépe
postihuje interindividuální variace ve farmakokinetice léku. Antiproliferativní látky zabraňují expanzi T a B lymfocytárních klonů aktivovaných
alostimulací. Dříve využívaný azathioprin
je nyní nahrazován zejména mykofenolát
mofetilem (MMF), jehož účinek je založen na inhibici de novo tvorby purinů
čímž velmi účinně tlumí proliferaci T i B lymfocytů. I při stanovení hladiny
MMF je možno použít imunoenzymatickou analýzu EMIT.