Jako transplantaci
označujeme zpravidla přenos živých buněk, tkáně nebo orgánu z jedné osoby
(dárce) do druhé (příjemce) za účelem obnovení chybějící fyziologické funkce.
V klinické praxi se nejčastěji jedná o přenos u geneticky odlišných
jedinců stejného druhu - allogenní
transplantace, autologní
transplantace s využitím tkáně vlastního těla (např. přenos kůže) nebo o syngenní transplantace od geneticky
identického jedince (homozygotního dvojčete). V experimentálních studiích
je velká pozornost věnována také xenogenním
transplantacím mezi jedinci různého druhu.
Laboratorní
vyšetření u orgánových transplantací zahrnuje zejména
HLA typizace (vyhledání
optimální dvojice dárce – příjemce)
Detekce allospecifických
protilátek (cross-match)
Screening infekční sérologický
Monitorování hladin
imunosupresiv
Diagnostika infekčních
komplikací a rejekce
Doporučená
literatura:
Claas FH, Dankers MK, Oudshoorn M, van Rood JJ, Mulder A, Roelen DL, Duquesnoy RJ, Doxiadis II. Differential immunogenicity of HLA mismatches in clinical
transplantation. Transpl.Immunol.14(3-4):187-91,2005.
Doxiadis II, Duquesnoy RJ, Claas FH. Extending options for highly sensitized patients to receive a suitable
kidney graft. Curr Opin Immunol. (5):536-40, 2005.
Delmonico FL. Cadaver donor screening for infectious agents in solid organ
transplantation. Clin Infect Dis. 31(3):781-6, 2000.
Halloran PF. Immunosuppressive drugs for kidney transplantation. N Engl J Med. 351(26):2715-29, 2004.
Patel R, Paya CV. Infections in solid-organ transplant recipients. Clin Microbiol Rev.10(1):86-124, 1997.
Bradley BA. Prognostic assays for rejection and tolerance in organ transplantation. Transpl Immunol. (3-4):193-201, 2005
Další
informace
Ilja Stříž