Kryoskopická osmometrie je metoda pro měření osmotického tlaku, v principu se jedná o měření tlaku rozpuštěných, zejména nízkomolekulárních látek a iontů v roztoku odděleném polopropustnou membránou od samotného rozpouštědla se nazývá osmotický tlak.
Osmotický tlak je přímo úměrný celkovému počtu
rozpuštěných nebo disociovaných částic. Pokud látka disociuje, je každá její
disociovaná část osmoticky aktivní částicí. Nedisociovaná látka představuje jen
jednu osmoticky aktivní částici.
Látková koncentrace osmoticky aktivních částic v 1 kg rozpouštědla se označuje jako osmolalita (mmol/kg).
Měření osmolality se nazývá osmometrie. V laboratorní práci se používá nepřímé měření osmotického tlaku. Vychází se z měření těch vlastností roztoků, které se mění v závislosti na změně osmolality.
V klinické biochemii se používají dva typy osmometrů. První typ využívá snížení teploty tuhnutí roztoku v závislosti na koncentraci částic v roztoku (kryoskopie).
Podchlazení měřeného roztoku se dosáhne zhruba za 1 min, pak se uvolní skupenské teplo tuhnutí (obvykle vibrací) a v následujícím teplotním sedle se měří snížení bodu tuhnutí roztoku odpovídající jeho osmolalitě.
Osmometry musí být vybaveny velmi citlivým teploměrem (s rozlišitelností tisíciny oC), protože snížení teploty tuhnutí je velmi malé (přibližně o 0,5 oC v séru) a 1 mmol/kg (dříve miliosmol) odpovídá 0,001858 °C.
Kryoskopické osmometry se používají mnohem více nejen proto, že jsou levnější, ale při kryoskopickém stanovení neruší alkohol a ani silná hemolýza. Osmometry mohou být vybaveny podavačem vzorků a automatizovány.
Jedinou nevýhodou kryoskopických osmometrů je větší spotřeba séra (20 – 200 µl) ve srovnání s ebulioskopickým osmometrem (2 µl).
Další informace
Postupy pro hodnocení vnitřního prostředí
Petr Štern (2008-07-09)