Spontánní bakteriální peritonitida je definována jako bakteriální infekce
ascitické tekutiny bez prokazatelného infekčního ložiska. Vzniká především u
cirhózy, ale může se vyskytnout při infekci peritoneální tekutiny
při jiných stavech – infekce v rámci peritoneální dialýzy, ascites u lupus
erytematodes, nefróz v dětském věku, městnání tekutin při srdečním selhání
nebo syndrom Buddův a Chiariho.
Frekvence výskytu
je v procentech až v desítkách procent pacientů s ascitem, stav
má vysokou mortalitu v desítkách procent.
Etiologicky se
uplatňuje Escherichia coli a další aerobní Gram-negativní bakterie (kolem 75 %
případů), kolem 25 % případů tvoří Gram-pozitivní bakterie (většinou streptokoky).
Příznaky zahrnují
horečku, bolesti abdominální krajiny, známky hepatoencefalopatie, abdominální
napětí, průjmy, ileus, šok a hypotermii. Část pacientů je asymptomatických.
Diagnostickým
kriteriem je početní koncentrace leukocytů nad 400/µl nebo polymorfonukleárních
granulocytů nad 250/µl, současnou prokazatelnou bakteriální infekci nelze
zjistit ve všech případech. Další vyšetření zahrnují vyšetření peritoneální
tekutiny (odlišení transudát/exsudát), stanovení koncentrace prokalcitoninu s cut-off
hodnotou 0,75 µg/l.
Terapii shrnuje
např. Rimola (2000), Caruntu (2006) nebo Kuiper (2007).
Literatura
Caruntu, F.A.,
Benea, L.: Sponateous bacterial peritonitis: pathogenesis, diagnosis,
treatment. J. Gastrointest. Liver Dis., 15, 2006, č. 1, s. 51 – 56.
Kashani, A.,
Landaverde, C., Medici, V., Rossaro, L.: Fluid retention in cirrhosis:
pathophysiology and management. Q. J. Med., 101, 2008, s. 71 – 85.
Kuiper, J.J., van
Buuren, H.R., de Man, R.A.: Ascites in cirrhosis: a review of management and
complications. Netherland J. Med., 65, 2007, č. 8, s. 283 – 288.
Rimola, A.,
Gacía-Tsao, G., Navas, M. et al.: Diagnosis, treatment and prophylaxis of
spontaneous bacterial peritonitis: a consensus document. J. Hepatol., 32, 2000,
s. 142 – 153.
Další informace
Antonín Jabor (2009-08-05)