Revmatická horečka (RH) a poststreptokoková glomerulonefritis patří mezi systémové autoimunitní choroby. Jde o autoimunitní onemocnění, která vzniknou u predisponovaných jedinců po infekci beta-hemolytickými streptokoky skupiny A. Přestože se v důsledku aplikace antibiotik snížila incidence tohoto onemocnění, zůstává závažným problémem pro své následky. Patogenetický mechanismus není zcela objasněn. Byla prokázána zkřížená reaktivita protilátek proti streptokokovým proteinům M s řadou tkáňových antigenů (srdce, ledvin, kloubů, kůže, mozku), ale protilátky proti těmto strukturám se vyskytují i u lidí, kteří revmatickou horečku neprodělali. Na poškození tkání se podílí zejména imunopatologická reakce III. typu. Laboratorní vyšetření: kromě nespecifických známek zánětu jsou zvýšeny protilátky proti streptokokovým antigenům, obvykle proti antistreptolysinu O. Je snížena C3 složka komplementu, což svědčí pro imunokomplexovou patogenezi ledvinného poškození u poststreptokokové glomerulonefritidy (aktivace a depozice komplementu imunokomplexy). Hladina C3 složky komplementu se normalizuje s ústupem aktivity onemocnění. Další pomocná vyšetření: postižení srdce se projeví nespecifickými změnami na EKG, přínosné je také echokardiografické vyšetření. Ve výtěru z krku se dají obvykle prokázat streptokoky.

Další informace

Jiřina Bartůňková