Sarkoidóza je některými autory zařazována mezi systémové autoimunitní choroby. U tohoto onemocnění ale nebyly prokázány žádné autoprotilátky, žádné prokázané autoreaktivní klony T lymfocytů a podobně.
Je granulomatózní multisystémové onemocnění neznámé etiologie postihující obvykle mladší osoby obojího pohlaví. Incidence je přibližně 10 případů/100000. Má různé formy. Může začínat akutně jako febrilní stav s výsevem erytema nodosum a zvětšenými hilovými uzlinami (Löfgrenův syndrom, asi 10% případů). Ve 40% případů může být objevena v rámci rtg snímkování bez klinických příznaků. U některých pacientů je sarkoidóza diagnostikována na základě vyšetřování pro artralgie nebo pro uveitidy, méně často pro respirační poruchy a jiné kožní eflorescence kromě erytema nodosum.
Laboratorní vyšetření: specifický test neexistuje. V krevním obraze bývá lymfopenie a monocytóza, v imunologickém vyšetření je přítomna hyperimunoglobulinémie, někdy se vyskytnou autoprotilátky různého druhu. U aktivních forem může být zvýšena hladina enzymu konvertujícího angiotenzin (ACE) a hyperkalcémie.
Další vyšetření: Radiologické vyšetření je přínosné pro nitrohrudní a plicní formy. Potvrzení přináší histologické vyšetření bioptického vzorku vhodně odebrané tkáně (průkaz granulomů). Někdy se provádí tzv. Kveimův test, který se projeví po 4-6 týdnech tvorbou podkožního uzlíku přetrvávajícího měsíce. Naopak tuberkulinová reakce bývá negativní. U plicních forem je přínosné vyšetření bronchoalveolární laváží (lymfocytóza). K určení aktivity plicního procesu se provádí galiový scan.
Další informace
Jiřina Bartůňková