Testy, sledující aktivaci bazofilů, mohou být založeny buď na detekci aktivační molekuly CD63 pomocí průtokové cytometrie (basophil activation test, BAT), nebo na analýze mediátorů, uvolněných procesem degranulace (CAST). Stanovení spočívá v inkubaci vzorku plné krve pacienta s vodným roztokem podezřelého alergenu, který by měl být pokud možno standardizovaný. Současně je za stejných podmínek inkubována negativní a pozitivní kontrola, která je představována opět vzorkem plné krve s ředicím roztokem, nebo s látkou zaručující aktivaci co největšího počtu bazofilů, např. s protilátkou anti-IgE. Po inkubaci a lýze erytrocytů je v případě metody BAT měření provedeno pomocí průtokového cytometru. V případě metody CAST je třeba provést analýzu inkubovaného vzorku a stanovit hladiny uvolněných mediátorů, tedy sulfidopeptidových leukotrienů, případně histaminu.
Testy stanovující aktivaci bazofilů pomocí uvolněných sulfidopeptidových leukotrienů, případně uvolněného histaminu (cellular allergen stimulation test), nejsou užívány rutinně. Jejich nevýhoda spočívá v nutnosti izolace buněk na hustotním gradientu. Sám tento proces vede k nespecifické stimulaci bazofilů. Pokud je CAST prováděn s plnou krví, neměří jen mediátory, uvolněné z bazofilů, ale i z dalších krevních elementů.
Bylo prokázáno, že exprese molekuly CD63 na povrchu bazofilů velmi dobře koreluje s jejich degranulací. Test stanovení aktivační molekuly CD63 pomocí monoklonální protilátky byl v posledních letech zdokonalen. Dnes jej v indikovaných případech užíváme jako rutinního vyšetření v běžné praxi.
Podle většiny srovnávacích studií vykazuje metoda aktivace bazofilů BAT pro většinu alergenů vyšší senzitivitu i specifitu než metoda CAST.
Test aktivace bazofilů se zdá velmi přínosný při určování alergie na latex, kdy stanovení specifických IgE
přináší často falešně negativní výsledky. BAT zde bývá pokládán za vysoce senzitivní (rozmezí 80 –90 %) a specifita je téměř 100 %. Velmi nadějné je též jeho využití při vyšetření alergie na jed blanokřídlého hmyzu. I zde je uváděna velmi vysoká jak senzitivita, tak specifita (téměř 100 %). U potravinové a lékové alergie je situace obtížnější, především díky různé patofyziologii probíhajících reakcí. Jeho využití bylo částečně úspěšné při vyšetřování alergie na celer, ryby a burské a lískové oříšky. U lékové alergie lze test použít při vyšetřování přecitlivělosti na β-laktamová antibiotika a centrální myorelaxancia.
U alergie na inhalační alergeny je toto vyšetření indikováno výjimečně, neboť zde jsou vysoce spolehlivé i méně náročné vyšetřovací metody, jako jsou kožní testy a stanovení specifických IgE.
Test degranulace bazofilů proti určitému alergenu měřením uvolněných sulfidopeptidových leukotrienů (CAST) nebo měřením uvolněného histaminu nebývá zatím používán v rutinní praxi. Výzkumně je užíván při vyšetřování lékové alergie, a to často v kombinaci s BAT.
Negativní hodnota BAT by neměla přesáhnout pro žádný alergen 5%. Pozitivita je pro většinu alergenů uváděna v rozmezí 10 – 15%. Určitou výjimkou je zde léková alergie. Léky vykazují nižší procento aktivace bazofilů než jiné alergeny, a to i v případě, kdy vyvolávají alergickou reakci I.typu. Senzitivita je zde tudíž nižší a hodnocení obtížnější. Obvykle je proto doporučováno stanovit i stimulační index, což je poměr procentuálního zastoupení bazofilů, vykazujících expresi CD63 po stimulaci lékem, k procentuálnímu zastoupení bazofilů stejného druhu před stimulací. Výsledek hodnotíme jako pozitivní při hodnotě stimulačního indexu 2 a více.
.
Další informace
Laboratorní testy v diagnostice alergických stavů
Jiřina Bartůňková
Eva Vernerová