Alergie je definována jako skupina chorob, u nichž opakovaná expozice neškodným antigenům zevního prostředí (označovaným jako alergeny) navozuje ve tkáních a nejrůznějších orgánech zánětlivé změny, které vedou následně k poruchám jejich funkce a struktury. V rozvoji alergické reakce se mohou uplatnit všechny typy imunopatologických reakcí (dle dělení podle Gella a Coombse). O alergii v užším smyslu slova hovoříme tehdy, kdy se onemocnění rozvíjí na podkladě přecitlivělosti I. typu, tedy je-li zprostředkováno protilátkou IgE. Tento typ alergie je nazýván atopií a atopikem pak člověk, u něhož jsou genetické vlohy k nadměrné tvorbě IgE.
Alergická onemocnění představují závažný medicínský a společenský problém: v současné době se odhaduje počet atopiků v populaci na 30 – 40 %. Množství jedinců, u nichž se tato predispozice manifestuje klinickými projevy, je udáváno kolem 20 – 25 %.
Z klinických projevů tzv. atopického syndromu je u nás nejčastější alergická rýma, kterou trpí asi 1,2 milionu občanů ČR. Většinu forem tvoří sezónní rýma, tzv. polinóza. Atopická dermatitida postihuje v nejvyšší míře děti nejnižších věkových kategorií a v průběhu života se často zmírňuje, ztrácí nebo přechází v jinou formu atopického syndromu. Počet postižených jedinců se pohybuje kolem 0,8 milionu lidí. Závažnější formou atopického syndromu je bronchiální astma. Obě výše zmíněné klinické jednotky mohou být stavy preastmatickými a opravdu v astma ve vysokém procentu případů přecházejí. Astma u nás postihuje asi 0,6 milionu lidí. Nejzávažnější, naštěstí vzácnou, celkovou alergickou reakci představuje anafylaktická reakce, ev. až anafylaktický šok.
Další informace
Patofyziologické a alergické reakce
Doporučená vyšetření při podezření na alergické choroby
Jiřina Bartůňková, Eva Vernerová