Hyperprolaktinémie má jako nejčastější příčinu adenom hypofýzy, produkující
PRL, někdy současně s dalším hormonem, nejčastěji s růstovým hormonem nebo
ACTH. Protože PRL je jediným hormonem, který je z hypotalamu převážně
inhibován, vede k jeho hypersekreci přerušení dopaminergní inhibice
způsobené buď poškozením hypotalamo-hypofyzárního spojení tumorem nebo zánětem,
nebo farmakologická blokáda léky. Fyziologicky stoupá PRL při dráždění prsní
bradavky a hrudní stěny, v těhotenství a při stresu.
Klinické příznaky jsou dány fyziologickým účinkem prolaktinu. Dochází k
poruše menstruačního cyklu u ženy (anovulačním cyklům a sterilitě až
amenorhei) a ztrátě libida a potence u muže. Galaktorhea vzniká při
hyperprolaktinémii jen tam, kdy byla prsní žláza připravena estrogeny a
gestageny. Je proto málo častá u mužů a není nezbytným příznakem ani u žen,
zvláště tehdy, když choroba hypofýzy vedla k nízkým hladinám estrogenů.
Naopak mírná galaktorhea s pravidelným menstruačním cyklem není u žen,
které rodily, výjimečná a jen u poloviny z nich je hladina PRL zvýšená.
Při normální prolaktinémii nejsou v těchto případech další vyšetřování a
většinou ani terapie nutné.
Diagnóza
je snazší a časnější u žen, kdy je klíčem galaktorhea a porucha menstruačního
cyklu. U mužů a menopausických žen bývá diagnóza pozdější a velké prolaktinomy
se často objeví až na základě zrakových poruch nebo hypopituitarismu.
Je
důležité hladinu PRL stanovit opakovaně, protože pulsní sekrece a stimulace
stresem činí jedinou hladinu nespolehlivou. V diferenciální diagnostice
zvýšené hladiny prolaktinu nemají prakticky význam stimulační či blokádní
testy. Řadu příčin lze odhalit anamnesticky, vždy je vhodné vyloučit primární
hypotyreózu. Je-li hladina PRL nad 2 000 mIU/l (100 ng/ml), jde
pravděpodobně o prolaktinom a v dalším kroku je indikováno vyšetření
hypofýzy pomocí MR.
Makroprolaktinemie
Za
normálních okolností je prakticky veškerý prolaktin v séru polypeptid o
jednom řetězci o molekulové hmotnosti 23 kD. Existují však i větší molekulární
formy o hmotnosti 50 a 150 kD, které mají minimální biologickou účinnost.
Převažuje-li makroprolaktin (forma s molekulární hmotnosti 150 kD může
představovat 85%) hovoříme o makroprolaktinemii. Typické jsou vysoké hladiny
PRL v séru při nepřítomnosti klinických příznaků. Rozpoznání je klinický významné a lze je
provést testem s polyetylengykolem (který sráží makroprolaktin ale nikoliv
PRL nativní). Hladina v séru se stanovuje před a po vysrážení PEGem.
Terapie hyperprolaktinémii
z jakékoliv příčiny lze ovlivnit v naprosté většině případů podáváním
dopaminergních agonistů. Chirurgická léčba je indikována při neúspěchu
konzervativní terapie zejména tehdy, když dojde k poklesu prolaktinémie na
nízkou hodnotu a velikost expanze se nemění, nebo zvětšuje. Definitivně odlišit
prolaktinom od jiného tumoru, který vedl ke zvýšení prolaktinu útlakem stopky
hypofýzy (pseudoprolaktinomu), je totiž možné jen histologicky.
Další informace
Jan Čáp