Štítná žláza: struma
Jako struma se označuje zvětšení štítné žlázy nad normální objem.
Dělení strum podle etiologie:
· Jiné známé příčiny (Dyshormonogenetické strumy při
dědičné poruše syntézy hormonů, Amyloidóza štítné žlázy)
Nejčastější příčinou je jodový deficit, vyskytuje se ale i
v oblastech s dostatečným zásobením jodidu. Zde se obviňují další
vlivy (kouření, znečištění prostřední), nepochybně byly prokázány vlivy
genetické. Stěžejní při vzniku strumy je zvýšená proliferační aktivita
tyreocytů, způsobená nedostatkem jódu, nebo jinými
strumigenními
stimuly, případně autoimunitně. Syntéza tyreoidálních hormonů jde ruku
v ruce se zvýšenou produkcí peroxidu vodíku a tvorbou volných radikálů,
které mohou poškodit DNA a zvýšit frekvenci mutací. Mutace vedou ke vzniku
klonů a vyšším růstovým potenciálem, které se nadále zvětšují a vznikají
uzly.
Většina solitárních uzlů je monoklonálních, tj. pochází z jedné buňky, která získala vyšší růstový potenciál – jde o benigní nádor, adenom.
Podle funkční kapacity buněk syntetizovat hormony rozlišujeme uzly
V případě horkých uzlů je vysoký růstový a funkční potenciál nejčastěji způsoben mutací receptoru pro TSH, která vede k jeho konstituční aktivaci (je přítomna v 60-70%), případně mutací Gsalfa proteinu (ve 3% případů). Naprostá většina uzlů s těmito mutacemi jsou uzly monoklonální a častěji vznikají v oblastech s jódovým deficitem. V případě folikulárních adenomů lze prokázat mutaci v ras onkogenu až ve 20 % uzlů. U většiny studených uzlů zůstává ale příčina nejasná.
Další informace
Jan Čáp