Koagulace
- laboratorní metody
Globální testy jsou hrubě
orientační, v běžné praxi se užívají omezeně.
Patří sem:
Koagulační testy – komplexní
testy sledující součinnost koagulačních faktorů, inhibitorů a dalších
přídatných látek (fosfolipidy, Ca). Základním principem je změření času od
přidání startovací reagencie do vzniku fibrinového vlákna.
Patří sem:
Chromogenní testy – lze jimi
změřit hladinu izolovaných proteinů. Testy jsou dvoufázové.
·
První
fáze – inkubace ředěného vzorku s reagencií obsahující nadbytek látky,
tvořící komplexy s detekovaným proteinem za přítomnosti potřebných kofaktorů
(reagent)
·
Druhá fáze - detekce poklesu hladiny
v reagentu obsažené komplexotvorné látky změnou barvy specifického
chromogenu (substrát), který je zbytkem této látky reagentu štěpen za vzniku
zabarvení
Vždy vyžadují
kalibraci. Touto metodou stanovujeme hladiny antitrombinu, proteinu C, FVIII,
plazminogen, alfa-2-antiplazmin, PAI
Imunometody - selektivní metody zaměřené na
stanovení antigenu pomocí protilátky (nebo několika protilátek).
Metody
stanovení:
Nekompetitivní einzymoimunoanalýza (EIA) -
sendvičová ELISA
Pracuje se se třemi reaktanty. Jsou jimi stanovovaný
antigen, protilátka navázaná v přebytku na pevnou fázi (mikrotitrační
destička) a druhá protilátka proti stanovovanému antigenu značená enzymem
(nejčastěji peroxidáza). Stanovovaný antigen reaguje s protilátkou
navázanou na pevné fázi za tvorby imunokomplexu. Po inkubaci a promytí se přidá
druhá protilátka, která vytvoří sendvič (naváže se na „druhou stranu – na jiné
vazebné místo imunokomplexu). Po odstranění nenavázané druhé protilátky se
přidá substrát, který v přítomnosti imunokomplexu reaguje změnou barvy.
Pokud antigen v plazmě nebyl přítomen, imunokomplex se nevytvořil a
substrát barvu nemění. Intenzita barvy substrátu je přímo úměrná množství
imunokomplexu, metodu lze tedy kalibrovat a kvantifikovat
Imunoturbidimetrie, LIA (Liquid Immuno Assay)
Pevná fáze je zde zastoupena drobnými částicemi (nejčastěji
latex) které na svém povrchu nesou monoklonální protilátky proti jednomu nebo
více epitopům hledaného proteinu. Částice jsou suspendovány v diluentu,
který brání jejich sedimentaci. Stanovovaný antigen se naváže na protilátku za
tvorby imunokomplexu. Pokud je na proteinu přítomno více shodných antigenů ( D
Dimer) dojde při tvorbě imunokomplexu zároveň i k aglutinaci částic. Pokud
nejsou přítomny shodné antigeny, musí být přidány další částice pevné fáze
s navázanou protilátkou se specifitou proti jinému antigenu, a teprve po
tomto kroku dojde k aglutinaci částic (Free protein S)
Aglutinace latexových částic sníží prostupnost pro světlo a
světelná změna je úměrná hladině stanovovaného antigenu. Vždy vyžaduje
kalibraci.
CAVE – možnosti falešných pozitivit (autoimunní choroby),
falešných negativit (prozona, Hook efekt).
Další informace
Diferenciální diagnostika patologických nálezů koagulačních
testů
Eva Fenclová