Analytické možnosti stanovení volných lehkých řetězců v séru - stanovení hmotnostní koncentrace lehkých řetězců v séru metodami se zvýšenou analytickou senzitivitou a s použitím protilátek reagujícími pouze se „skrytými“ epitopy lehkých řetězců.
Obr. (Bradwell II, s.13/3.1)
Stanovení koncentrace monoklonálního proteinu v séru denzitometrickým hodnocením jeho migrační zóny v elektroforeogramu je ovlivněno rozsahem linearity přístroje, charakterem migrační zóny, koncentrací proteinu a jeho rozdílnou barvitelností v jednotlivých třídách. Při imunochemickém stanovení interferuje reziduální koncentrace odpovídající třídy imunoglobulinu, především však rozdílná reakce individuálně specifického proteinu s antiséry, která byla připravena na bázi polyklonálních imunoglobulinů.
Volné i v imunoglobulinových molekulách vázané lehké řetězce jsou za fyziologických i patologických okolností u téhož jedince v celém rozsahu antigenně identické. Některé epitopy lehkých řetězců, především v jejich konstantní části, nejsou v molekulách imunoglobulinů povrchově exponované (hidden antigenic determinants, skryté epitopy) a nemohou proto reagovat s odpovídajícími protilátkami. Pokud chceme imunochemicky stanovit jen volné lehké řetězce (mono- nebo polyklonální), musí antisérum reagovat pouze se skrytými epitopy, které jsou povrchově exponovány u volných lehkých řetězců, u vázaných ne.
Antiséra pro stanovení volných lehkých řetězců mají vysokou aviditu (umožňují stanovení nízkých koncentrací) a nemají zkříženou reaktivitu s vázanými lehkými řetězci v molekule kompletního imunoglobulinu.
V současnosti lze využít aplikace na založené na nebo turbidimetrickém nebo nefelometrickém principu pro řadu analyzátorů. Oba systémy mají podobnou úroveň senzitivity (podle analyzátoru a možností ředících rozsahů i výrazně pod 3-5 mg/l), přesnosti (CV podle koncentrační hladiny většinou do 10%), ale liší se uživatelskými přístupy (práce se vzorky, čištění kyvet, schopnost identifikace přebytku antigenu, rychlost, možnost otevřených kanálů ap.). Majoritní výrobce reagencií (The Binding Site, UK) má aplikace (stav k roku 2006) pro následující typy analyzátorů: Beckmann Coulter Immage, Dade Behring BN-II a BN-Prospec, Roche Hitachi 911/ 91/ 917, Modular P, Olympus AU 400, 640, 2700, 5400, Bayer Advia, Radim Delta, Binding Site Minineph, Tokyo Boeki Prestige 24i.
Na základě analýzy výsledků firmy The Binding Site QA v letech 2004-2005 ( 6 kontrolních cyklů se vzorky séra a moče během roku) se lišily koncentrace FLC změřené na jednotlivých analyzátorech průměrně u FLC-K o 22 %, u FLC-L o 20 %, vypočítaný poměr K/L až o 57 % ! Tyto rozdíly podle výrobce jsou dány konkrétní optikou, nastavením analyzátoru, přesností ředění ap. Ve vztahu k nemocným je třeba hodnotit zejména trend výsledků, avšak v rámci jedné laboratoře používající jeden typ analyzátoru rozptyl hodnot umožňuje spolehlivé sledování stavu onemocnění.
V roce 2007 byla uvedena na trh reagenční souprava pro ELISA stanovení (BioVendor, DPC) na podkladě sendvičové enzymoimunoanalýzy s monoklonální protilátkou. Spolehlivost stanovení je závislé více na ředění, v oblasti hodnot kolem horního měřícího rozsahu je doporučeno opakovat s vyšším ředěním. Při monitorování terapeutické odpovědi téhož pacienta výsledky metodou ELISA ve srovnání s imunonefelometrickým/imunoturbidimetrickým stanovením poskytují stejný trend, avšak zcela rozdílné číselné výsledky, rychlost reakce hodnocená metodou ELISA je pomalejší.
V České republice zatím není stanovení součástí systému EHK (SEKK), je zvažována možnost zařazení kvantitativního stanovení FLC do systému SEKK v sekci Gamapatie jako fakultativního vyšetření (od roku 2008). V zahraničí existuje několik QA schemat, které zajišťují dobrou úroveň mezilaboratorního porovnání výsledků, jejich nevýhodou je vysoká cena.
Další informace
Jana Granátová