Oligoklonální
reakce imunoglobulinů
Nezřídka je vzestup hladin imunoglobulinů
způsoben produkcí jen několika klonů B-buněk, které tvoří protilátky jedné nebo
více tříd, ale s lehkými řetězci obou typů.
Na citlivé elektroforéze séra pak
pozorujeme heterogenitu v oblasti gamaglobulinů s tvorbou až několika
jemných subfrakcí, imunofixačně neprokážeme monoklonální reakci. Nález se
nezřídka v průběhu onemocnění v souvislodti s aktivitou
vyvolávajícího procesu může měnit i vymizet. Příčin oligoklonální reakce může
být několik:
-
přítomnost protilátek
proti znakům krevních skupin jako A1, IH, jedná se o přirozené
protilátky třídy IgM
-
virové
infekce, kdy v průběhu
akutní infekce může docházet k oligoklonálnímu vzestupu protilátek proti
povrchovým antigenům
-
typ
antigenu, zejména
polysacharidové bakteriální antigeny mohou způsobovat vystupňovanou reakci,
především ve třídách IgG a IgM; tato reakce bývá častější u starších jedinců,
zejména s přidruženými celkovými onemocněními
-
imunosupresivní
terapie, především
v prvních týdnech po orgánových transplantacích, nález se v průběhu
nastupující tvorby protilátek mění
-
autoimunitní
onemocnění, kdy dlouhodobá
stimulace imunitního systému týmž antigenním spektrem vede k selekci
několika B-buněčných klonů a selektivní tvorbě protilátek, zejména ve třídách
IgM a IgG
-
slizniční
infekce, zejména
urogenitálního traktu mohou mít oligoklonální reakci ve třídě IgA
-
onemocnění
centrálního nervového systému.
CNS patří ke tkáním chudým na imunokompetentní buňky, tedy lokální humorální
imunitní reaktivita je omezená. Oligoklonální reakce při izoelektrické fokusaci
v likvoru svědčí pro lokální syntézu imunoglobulinů a má výpovědní hodnotu
pro určitá onemocnění (např. roztroušenou sklerózu)
-
přítomnost
imnokomplexů ve vysoké koncentraci,
např. revmatoidního faktoru
Literatura:
Thomas, L: Labor und Diagnose, 6. Auflag,
TH-Books Verlags-Gesselschaft, Frankfurt/Main, 2005
Thomas, L.: Clinical Laboratory Diagnostics,
1. Edition, TH-Books Verlags-Gesselschaft, Frankfurt/Main, 1998
Krejzek, J.: Klinická imunologie, Nucleus,
Hradec Králové, 2004
Masopust, J.: Klinická biochemie požadování
a hodnocení biochemických vyšetření, I+II, Karolinum, Praha 1998
Bartůňková, J., Šedivá, A.: Imunologie,
minimum pro praxi, 3. vydání, Triton, Praha, 2001
Vlčková, V.: Laboratorní příručka,
imunologická vyšetření, Brno, 2000
Keyser, J.W.: Human Plasma Proteins, New
Yoork, 1979
Kawai, T.: Clinical Aspects of The Plasma
Proteins, Tokyo, 1973