Rtg vyšetření skeletu je základem pro diagnostiku kostního postižení; osteolytické změny nebo patologické fraktury nacházíme u více než 70% nemocných.
Myelom způsobuje změny v celém těle, radiodiagnosticky jsou nejvíce patrné změny na skeletu, zejména kostí s hematopoetickou funkcí – v dospělosti se jedná o sternum, žebra, páteř (častěji hrudní než bederní), lebku, pánev a proximální metafýzy dlouhých kostí (stehenní a pažní kost). Udává se, že typické lytické léze jsou patrné až při destrukci více než 50% trabekulární kosti. Vyskytuje se několik forem postižení. Je třeba zkušenosti při hodnocení, až ¼ kostních lézí může být při prvním vyšetření nediagnostikovaná. Magnetická rezonance (MR) je doplňková ve sporných případech, rozliší nejlépe kostní a mimokostní lokalizaci. Charakter změn však nemusí korelovat s bioptickými změnami. CT nebo sonografické vyšetření se využívají v diagnostice komplikací v tělních dutinách a k aspirační bipsii/cytologii pod kontrolou. Experimentálně se v diagnostice využívá i PET, podle prvních výsledků lze u suspektních nemocných s negativním rtg nálezem prokázat v 25% kostní postižení nebo extramedulární ložiska.
Další informace
Miroslav Engliš
.