O míře správnosti denzitometrického stanovení koncentrace monoklonálního proteinu rozhodují především dva základní faktory: technické parametry denzitometru (z nichž rozhodující je podíl rozptýleného světla, které neprochází měřenou zónou, ale je registrováno detektorem) a intenzita, vlnový rozsah a míra komplementarity světelného zdroje s absorpční charakteristikou použitého barviva, které ovlivňují rozsah linearity měření.
Zóny monoklonálních imunoglobulinů v séru a volných monoklonálních lehkých řetězců v moči jsou v elektroforeogramu většinou typicky úzké a zvláště u elektroforézy s vysokou rozlišovací schopností, (kde se nanáší relativně značný objem séra nebo moči a difúze se při dělení příliš neuplatňuje) je koncentrace proteinu vztažená na plochu zóny poměrně vysoká. S tím je spojeno riziko denzitometrického podhodnocení, protože při fixaci elektroforeogramu dochází ke změnám sekundární a terciální struktury bílkovin, která je sice výchozím a nezbytným předpokladem pro navázání nejčastěji používaných anionických barviv, ale současně může zabraňovat jejich průniku do hlubších vrstev zóny a vést k falešnému podhodnocení zóny při denzitometrii.
Vazba barviva na fixovaný protein se liší u jednotlivých bílkovin podle podílu nepolypeptidových složek její molekuly; (barvitelnost ekvimolárních množství např. orosomukoidu, IgA a IgM imunoglobulinů aj. je významně nižší než je tomu např. u albuminu nebo IgG imunoglobulinu); množství barviva navázaného stejným množstvím různých bílkovin se liší a nemusí být lineární s jejích koncentrací.
Denzitometrická detekce zóny monoklonálního imunoglobulinu v séru, méně často i volných monoklonálních lehkých řetězců v moči závisí značně na intenzitě elektroforetického pozadí zóny. Při zanedbatelné intenzitě pozadí elektroforeogramu, typicky v interzónách při elektroforéze s vysokou rozlišovací schopností, lze vizuálně i denzitometricky identifikovat migračně homogenní zónu i v koncentraci 0,05 g/l; naopak, při intenzivním pozadí u polyklonálních hypergamaglobulinémiích je často nemožná identifikace zóny v podstatně vyšší koncentraci; analogicky je tomu, je-li migrace atypické zóny shodná s migrací některé fyziologické zóny, tj. a-2, b-1 a b-2 zón.
Další informace
Jana Granátová
recenze Miroslav Engliš
.