Cytogenetické nálezy u mnohočetného myelomu - při vývoji choroby (a některých jejích charakteristických komplikací) hrají roli chromozomální aberace, adhezivní molekuly a cytokiny.
Jedním z nejdůležitějších prognostických faktorů u nemocných s mnohočetným myelomem je nález specifických chromozomálních aberací. Cytogenetické nálezy umožňují subklasifikaci nemocných do skupin s odlišným průběhem onemocnění, a tak optimalizovat terapeutický postup. Klasická cytogenetická analýza je u nemocných s mnohočetným myelomem limitovaná nízkou proliferační aktivitou plazmatických buněk, využívají se citlivější metodiky (I-FISH, viz níže).
Maligní plazmocyty mají nízkou proliferační aktivitu. Klasické cytogenetické vyšetření je až u 60% nemocných neinformativní (s nálezem normálního karyotypu), citlivými technologiemi (interfázická fluorescenční in-situ hybridizace, I-FISH) však byla prokázána přítomnost aberací až v 90%, a to chromozomální odchylky početní i strukturní přestavby. Některé z nich jsou nalézány i u nemocných s MGUS nebo asymptomatickým myelomem, což potvrzuje teorii vícestupňové maligní transformace.
Početní změny chromozomů jsou jedním z nejdůležitějších prognostických faktorů u nově diagnostikovaného mnohočetného myelomu. Hypodiploidie (méně než 46 chromozomů v karyoptypu) se podle literatury pojí se špatnou odpovědí na terapii a krátkým celkovým přežitím. Hyperdiploidie (klonální zmnožení 1/více chromozomů v karyotypu) se pojí s lepší prognózou, je-li však asociována s jinými strukturními přestavbami (např. 13q), znamená obvykle zhoršení prognózy. Pseudodiploidie nebo hypotetraploidie (pozn.: vysvětlit) rovněž ukazuje na velmi špatnou prognózu).
Ze strukturních přestaveb jsou nejčastější formou chromozomální translokace, zahrnující lokus pro těžký řetězec imunoglobulinů (IgH) v oblasti 14q32 (10-60% konvenční cytogenetikou, 75% I-FISH), obecně nepříznivý prognostický faktor. Nemocní bez translokace 14q32 mají střední prognózu. Jednotlivé specifické aberace IgH lokusu mají různou výpovědní prognostickou hodnotu (např. translokace t(11;14)(q13;q32) pozorovaná u 13-20% nemocných ukazuje na celkově delší přežití, zatímco translokace t(4;14)(p16;q32) pozorovaná u cca 5% nemocných ukazuje na velmi špatný průběh onemocnění, obykle se pojí s IgA subtypem a vysokou hladinou β2-mikroglobulinu, dalšími nepříznivými prognostickými faktory).
Další informace
Jana Granátová
recenze Miroslav Engliš