Extracelulární
matrix je
mimobuněčná hmota sestávající ze složité sítě polysacharidů (kupř.
glykosaminoglykany) a proteinů (jako kolagen) secernovanými buňkami uložená vně
buněk.
Hlavní
funkce extracelulární matrix:
fyzická
podpora tvaru tkání a jejich propojení
schopnost
přenášení pohybu,
nutriční
(vstup živin do buněk, výstup metabolitů)
utváření
informačního systému (transmembránové receptory jako jsou integriny přenášejí
signály z extracelulární matrix do nitra buněk)
obranná (bariéra
vůči pronikajícím mikroorganismům)
Je málo
tkání, kupř. epitelie, které jsou složeny převážně z buněk. Malé množství
matrix, jako tzv. lamina bazalis poskytuje u
epitelií podklad pro navázání buněk na pojivovou tkáň ležící pod nimi. Naproti
tomu pojivová tkáň je složena převážně z extracelulární matrix. Extracelulární
matrix je sice buňkami produkována, ale není v nich umístěna.
V pojivové tkání jsou to především fibroblasty, které ji tvoří. Fyzikální
vlastnosti extracelulární matrix se liší podle vlastnosti a funkce příslušné
tkáně. Kosti
a zejména zuby mají extracelulární matrix velmi tvrdou způsobenou značnou
kalcifikací. Pórovitá extracelulární matrix je ve chrupavce a pojivové tkáni
kůže. Ve šlachách je pružná. Extracelulární matrix krve tvoří krevní plasma,
která je tekutá. Struktura a vlastnosti extracelulární hmoty závisí na vzájemné
proporci rozpustných a nerozpustných komponent.
Extracelulární
matrix je složena ze tří hlavních typů makromolekul:
glykosaminoglykanů
a proteoglykanů, které poskytují pojivové tkáni gelovou strukturu,
fibrózních
proteinů (kolageny poskytující pevnost a elastiny skýtající pružnost),
multiadhezních
molekul (kupř. fibronektin, dále laminin
a nidogen), které umožňují přímé spojení buněk s
makromolekulami extracelulární matrix.
Další informace:
Jaroslav Masopust