Prokaryonta - bakterie nejrozšířenější formou života na této planetě a mají pro ostatní organismy velký význam, jsou většinou malé (1 – 10 µm) sférické, tyčinkové nebo spirální útvary. Mají rigidní obal (3 - 25 nm) obklopující plasmatickou membránu. Složení obalu je různé a liší se dosti výrazně u různých druhů bakterií. Jeho úkolem je chránit bakterii před mechanickým poškozením a změnami osmotického tlaku prostředí. Plasmatickou membránu, asi 7 nm tenkou, tvoří dvojná vrstva lipidů obsahující proteiny, které regulují průchod molekul a iontů do buňky a z buňky. Některé bakterie jsou ještě obklopeny rosolovitým polysacharidovým pouzdrem, které je chrání před obrannou reakcí vyšších organismů. Cytoplasma prokaryot nemá organely, ale může obsahovat vchlípeninu plasmatické membrány, které tvoří vícevrstvé struktury známé jako mesosomy. Slouží pravděpodobně k replikaci DNA a ke specializovaným enzymovým reakcím (jako je kupř. oxidační fosforylace a transport elektronů). Bakteriální DNA je lokalizována v oblasti zvané nukleoidy, a to ve formě jediného cirkulárního chromosomu. U Escherichia coli kóduje 4 000 různých proteinů (lidská buňka, která má 600krát více DNA, kóduje asi 30 000 proteinů). Bakterie obsahují ještě plasmidovou DNA, která exprimuje pravděpodobně enzymy odpovědné za rezistenci bakterií vůči určitým antibiotikům. Syntéza bakteriálních proteinů probíhá na ribosomech.

Ačkoliv struktura a tvar bakterií i jejich vybavení se zdá být jednoduché, biochemické pochody v nich probíhající jsou u různých skupin velmi rozdílné, a to podle prostředí, v kterém žijí. Některé mají aerobní metabolismus a potřebují O₂ pro oxidaci molekul z potravy, jiné jsou přísně anaerobní a kyslík je pro ně toxický. Zdrojem potravinové energie mohou být pro ně nejrůznější látky od dřeva až po minerální oleje. Některé žijí dokonce z látek výlučně anorganických, tj. získávají uhlík z oxidu uhličitého, dusík z atmosférických plynů, stejně jako kyslík, vodík, síru z H₂S, fosfor z fosfátů. Některé bakterie metabolizují též pomocí fotosyntézy, podobně jako buňky zelených rostlin. Tuto vlastnost získaly rostliny pravděpodobně v průběhu fylogeneze od fotosyntetických bakterií, které se staly jejich organelou nazvanou chloroplasty.

Jaroslav Masopust