Ohybové mřížky patří mezi disperzní prvky optických přístrojů. Jedná se o destičky (skleněné, křemenné) s velkým množstvím rovnoběžných stejně vzdálených vrypů. Vrypy představují na destičce neprůhledná místa, neporušený povrch skla tvoří štěrbinu. Dopadne-li na takovou soustavu rovnoběžný svazek paprsků, ohne se. Z každé štěrbiny se záření šíří všemi směry, štěrbina se jeví tak, jako by sama byla zdrojem záření. Světelné paprsky za štěrbinou spolu interferují, čímž se v určitém směru zesílí (zeslabí) intenzita záření.

Úhlová disperze mřížky je nezávislá na vlnové délce v celém rozsahu spektra. Spektrum mřížky se proto výrazně odlišuje od hranolového spektra svým pravidelným rozložením.

Lineární optická mřížka se používá jako disperzní optický prvek ve spektrometrech místo optického hranolu. Používány jsou mřížky na průchod nebo na odraz. Na každé mřížce dochází k mnohapaprskové interferenci.

Optická mřížka má mřížkovou konstantu d. Dráhový rozdíl libovolných dvou sousedních rovnoběžných paprsků je d sinΘ . Čočka dráhový rozdíl paprsků nezmění.

Maximum interferenční intenzity N-řádu pro vlnovou délku λ nastane pro úhel d sinΘ = Nλ/d.

Čočka zajistí splnění aproximace rovinných vln v konečné vzdálenosti stínítka od mřížky

Jaroslava Vávrová