Molární vodivost (L) je definována jako podíl měrné
vodivosti a molární koncentrace. Při udání hodnoty molární vodivosti je
ovšem třeba specifikovat chemickým vzorcem částice, na jejichž jednotkovou
koncentraci je vztažena.
Na základě vodivosti
rozlišujeme elektrolyty silné a slabé. K silným elektrolytům (elektrolyt) patří většina solí a některé kyseliny (HCl,
HNO3, H2SO4), mají vysoké hodnoty molární
vodivosti, které se vzrůstajícím zředěním jen mírně stoupají. Slabé elektrolyty
(kyselina octová a další organické kyseliny, vodný roztok amoniaku) mají mnohem
nižší hodnoty molárních vodivostí při vysokých koncentracích, ale
s rostoucím zředěním tyto hodnoty značně rostou.
Hodnota molární vodivosti L extrapolovaná k nulové koncentraci se nazývá molární vodivost při
nekonečném zředění, značí se L0.
Jaroslava Vávrová
.