Difúzní přepětí
Rychlé reakce v roztoku a na
katalyzujících površích se mohou stát ději řízenými difúzí. Podrobná teorie
difúzního procesu závisí na tvaru elektrody, pohybu elektrody, nebo i na tom,
jak intenzívně je elektrolyt míchán.
Jedno z prvních teoretických
zpracování tohoto problému podal roku 1904 Nernst;
zaměřil se přitom na případ stacionární difúze k nepohyblivé rovinné elektrodě ponořené v roztoku míchaném tak intenzívně, že
se jako difúzní bariéra může uplatňovat pouze tenká vrstvička roztoku těsně
přiléhající k elektrodě. Pro názornost si vezměme konkrétně případ reakce
spočívající ve vybíjení iontů Cu2+ a vylučování mědi na katodě. Při
odstraňování iontu Cu2+ z roztoku u elektrody se vytvoří vrstvička
elektrolytu, v níž se obsah iontů Cu2+ vyčerpává.
Jaroslava Vávrová
.