Fluorochromy jsou barviva používaná při fluorescenčním barvení. Jejich chemická struktura umožňuje vlivem dopadu světla excitaci elektronů, jejichž návratem do základního stavu je energie vyzářena opět formou světelného záření (viz též Elektromagnetické záření).

E = h ´ n = (h ´ c)/λ,

kde:

E - energie,

h - Planckova konstanta (6,626176 . 10^-34 J.s),

n - frekvence,

c - rychlost světla ve vakuu (3.10¹⁰ m/s),

λ - vlnová délka.

Protože během celého děje dojde k určitým ztrátám vibrační energie a zároveň musí platit Planckův vztah mezi energií fotonu E a vlnovou délkou λ, je logické, že vlnová délka vyzařovaného (emitovaného) světla musí být delší, než vlnová délka excitujícího záření. Rozdíl mezi maximální vlnovou délkou absorpce a maximální vlnovou délkou emise musí být co možná největší. Metoda používání fluorochromů založená na tomto principu se s použitím různých fluorochromů uplatňuje k vizualizaci buněčných jader, chromosomů, jadérek, cytoskeletu a jeho složek, specifických buněčných antigenů a dalších struktur. Obvykle používanými barvivy pro fluorescenci jsou isokyanatan fluoresceinu (FITC), isothiokyanatan tetramethylrhodaminu (TRITC) nebo rhodamin B200 (RB200).

Př. FITC (isokyanatan fluoresceinu).

FITC byl prvně syntetizován Ruggem v roce 1958. Je nejlepší barvivo pro fluorescenční barvení protilátek. Objev FITC použití této metody velmi usnadnil. Nevýhodou tohoto barviva je to, že maximální vlnová délka absorpce je blízko maximální vlnové délky fluorescence, což dříve způsobovalo při pozorování problémy. Vyvinutí interferenčního filtru v roce 1969 umožnilo maximální rozšíření využití tohoto barviva

Chemický vzorec FITC
Excitace: 495 nm
Emise: 525 nm (žlutozelená barva)

Absorpční a emisní křivka látky obarvené FITC

Další informace:

· Optické techniky

· Fluorescence

· Fluorimetrie

· Mikroskopie fluorescenční

· Luminometrie

Jaroslava Vávrová