Princip zvětšení mikroskopem je založen na vhodném uspořádání dvou systémů s konvexními čočkami.
Lidské oko je schopno zaostřit předměty nejblíže ve vzdálenosti cca 25 cm, u bližších už nedokáže promítnout ostrý obraz na sítnici (viz též Akomodace oka):
Jednoduchá vypouklá čočka (lupa) dokáže ve vzdálenosti přijatelné pro lidské oko vytvořit zvětšený virtuální obraz objektu:
Geniální Holanďan Antony van Leeuwenhoek ( viz Mikroskopie - historie) sice pozoroval první jednobuněčné organismy jen lupou, ale jednoduchá čočka má mnohá technická omezení. Mnohem účinnější je použití soustavy dvou čoček, objektivu a okuláru, které vytvoří tzv. složený mikroskop.
V blízkosti vzorku je systém konvexních čoček Lo (Objektiv). Tento objektiv vytváří skutečný obraz A' B' se zvětšením 1 až 100. V blízkosti oka je systém čoček Le (Okulár), má zvětšení 20 až 50 a vytváří neskutečný obraz A"B". Obrazový prostor je ve vzdálenosti asi 250 mm od oka. Člověk tedy pozoruje zvětšení odpovídající obrazu A"B". Objektiv vytváří zvětšený obraz a okulár ho dále zvětší. V mikroskopu tedy pozorujeme „obraz obrazu“, kvalita zobrazení proto především závisí na kvalitě prvního obrazu, vytvořeného objektivem. Okulár už spíše jen přizpůsobuje konečný obraz zaostřovacím schopnostem lidského oka.
|
|
|
Zvětšení mikroskopu
- Při subjektivním pozorování: G = zvětšení objektivu x zvětšení okuláru
- Při fotografování: Gf = podle fotografie známého objektivového měřítka
Užitečné zvětšení
- Při pozorování okem nemá
smysl větší zvětšení G, než je mezní zvětšení Gm. Platí: Gm
= NA / jm
kde NA je číselná (numerická) apertura objektivu. - Větší zvětšení než Gm je neužitečné (prázdné).
- Na preparátu je minimální
vzdálenost bodů xmin, které ještě rozlišíme, dána
vztahem: xmin = λ / NA
(Na fotografii je tato vzdálenost x’min = xmin Gf). - Film (nebo CCD kamera) by měl mít lepší rozlišovací schopnost, to je menší velikost pixelů než x´min.
Další informace:
Jaroslava Vávrová
.