ATP se skládá
z purinové báze (adeninu), cukru ribózy a zbytku kyseliny trifosforečné se
dvěma fosfoanhydridovými vazbami.
Schéma: ATP

Adenozinová část má rozpoznávací funkci a slouží k vazbě ATP na
molekuly enzymů používajících ATP jako kofaktor.
Při hydrolytickém štěpení ATP se přeruší jedna, resp. dvě
fosfoanhydridové vazby a vzniká ADP (adenozindifosfát), resp. AMP
(adenozinmonofosfát) a uvolní se určité množství energie. Naopak při příjmu
energie vzniká z ADP a fosforylačního činidla ATP. ATP tedy tvoří
spojovací článek mezi procesy uvolňujícími a spotřebovávajícími energii.
Ukládání energie do molekul ATP
Pro výrobu ATP z ADP používají buňky 2 rozdílné postupy:
1. Tvorba ATP substrátovou fosforylací
Fosforylačním činidlem je buď nějaký metabolit povahy organofosfátu (M -
P), jehož ∆G hydrolýzy je
větší než má ATP
ADP + M - P ↔ ATP + M
nebo jiný makroergický metabolit (M - X), jehož rozpadem se uvolní
dostatek energie pro realizaci fosforylace ADP anorganickým fosfátem
ADP + Pi + M -X ↔
ATP + M + X
Vhodnými makroergickými organofosfáty jsou acylfosfát, karbamoylfosfát,
1,3-bisfosfoglycerát, fosfoenolpyruvát, aj. Druhý typ substrátové fosforylace
jsou schopny zprostředkovat acylthioestery - sukcinylkoenzym A.
2. Tvorba ATP fosforylací spřaženou s tokem elektronů
Fosforylačním činidlem je anorganický fosfát a energie pro tuto
endergonickou reakci se získává z transportu elektronů na jejich
akceptory. U chemotrofních organismů hovoříme o oxidační
fosforylaci, u fototrofních organismů o fotofosforylaci.
Čerpání energie z molekul ATP
Energie molekul z ATP má široké použití - pro aktivní transport
přes membránu, pro funkci svalů apod. Nejvíce se ale ATP uplatňuje při
syntézách biomakromolekul z jejich stavebních jednotek a při tvorbě
aktivovaných sloučenin, v podstatě všechny anabolické dráhy vyžadují ATP.
Pro uskutečnění endergonických reakcí používají buňky ATP (několika
různými mechanismy), prostřednictvím zbytků molekuly ATP se přenáší část její
energie i na substráty.
Z molekuly ATP se může přenášet:
Literatura
Z.Vodrážka: Biochemie. Academia, Praha 1992.
Další informace:
Karolína Pešková