Anorganické sloučeniny v živých systémech
Anorganické sloučeniny (minerály)
tvoří méně než 5 % suché hmoty živých objektů. Jako rozpouštědlo slouží
v organismu voda
(H2O), která tvoří 60 - 95 % hmoty buněk a tkání - je
nejjednodušší a nejhojnější biomolekulou. Voda se také podílí na hydrolytických
a hydratačních reakcích, dále na acidobazických dějích i na udržování
konstantní teploty organismů, neboť má poměrně velkou tepelnou kapacitu.
Další významnou anorganickou
sloučeninou je oxid
uhličitý (CO2), který je konečným produktem biologické
oxidace organických sloučenin. Spolu se svou hydratovanou formou (HCO3-)
tvoří CO2 pufrační systém a významně se tak podílí na udržování
acidobazické rovnováhy.
Konečným produktem odbourávání většiny dusíkatých látek je amoniak (NH3).
Ze složitějších anorganických
sloučenin je významný hydroxyapatit:
Ca10(PO4)6(OH)2, který zpevňuje
strukturu kostí a zubů.
Kromě hlavních biogenních prvků
(C, O, H, N), které jsou součástí kostry organických sloučenin, je většina
dalších prvků přítomna ve formě solí
(anorganických i organických), v tělních tekutinách jsou přítomny jako
kationty nebo anionty. Fosfor se vyskytuje většinou jako fosfát (fosforečnan),
a to buď volný nebo vázaný v organických sloučeninách. Konjugovaný pár hydrogenfosforečnan (HPO42-)
a dihydrogenfosforečnan (H2PO4-)
se podílí na pufrování tělních tekutin.
Anorganické sloučeniny se v živých
systémech uplatňují hlavně jako regulátory fyzikálně chemických poměrů (pH,
iontové síly, osmotického tlaku, elektrické vodivosti). Mají také katalytické,
aktivační a inhibiční funkce (např. koordinační sloučeniny iontů železa, zinku
a kobaltu).
Další informace:
Vladimíra Kvasnicová