IgD myelom
tvoří asi 1-2 % nemocných s mnohočetným myelomem. Má častější extramedulární postižení, častější bývá sekundární amyloidóza. Monoklonální IgD tvoří obvykle v elektroforéze velmi rozostřený gradient, jednoznačně diagnostikovatelný v méně než 60%; převažuje typ lehkých řetězců L. Téměř všichni nemocní mají exkreci Bence-Jonesovy bílkoviny do moče. Medián přežití je významně kratší než u IgG nebo IgA myelomu.
IgE myelom
je ještě vzácnější, ve světě bylo popsáno asi jen 40 případů. Mívá horší prognózu, častěji přechází v plazmocytární leukémii.
IgM myelom
je raritní. Bývá u něj popisováno častější renální selhání.
Další informace
Jana Granátová
recenze Miroslav Engliš
.