Elektroforéza bílkovin séra a moče má pro diagnózu monoklonálních gamapatií klíčový význam. Nález atypické zóny (atypického gradientu, M-gradientu, M-proteinu, M-komponenty, paraproteinu) v elektroforeogramu je diagnostický. Čím je koncentrace monoklonálního imunoglobulinu nebo jeho různých strukturních komponent v séru a/nebo v moči větší, tím je vznik atypické zóny pravděpodobnější.
U manuálních nebo automatizované systémy pro mikroelektroforézu se (obvykle na acetátcelulóze nebo agarózovém gelu) dělí sérum na 5-6 zón (albumin, a1, a2, b, (b1+b2, g) v rozsahu 2-4 cm při nižším konstantním napětí (do 10V/cm). Mikroelektroforéza zachytí spolehlivě atypické zóny ve vyšších koncentracích; k průkazu jemných zón nevyhovuje.. Čím je nižší koncentrace polyklonálních imunoglobulinů, tím se zvyšuje možnost odlišení atypických zón monoklonálních imunoglobulinů v nižších koncentracích (až k 0,5 g/l). Identifikace zóny volných monoklonálních lehkých řetězců v séru patří při mikroelektroforéze spíše k výjimečným nálezům – vzhledem k časté migraci v zóně β1 a β 2-globulinů, obvykle musí být přítomny ve vysoké koncentraci.
V zásadě jakákoli nezvyklá migrační atypie v elektroforeogramu má při mikroelektroforéze vyvolat podezření na přítomnost monoklonální komponenty.
Metodou volby pro identifikaci monoklonální komponenty v séru i v moči jsou elektroforézy s vyšší rozlišovací schopností (high resolution electrophoresis) nejčastěji v tenké vrstvě agarózového gelu. V praxi se používají komerčně dostupné automatizované systémy nebo svépomocí připravované modifikace původního manuálního postupu podle Johanssona (1972). Oběma je společné, že dělení probíhá při vyšším napětí (cca 15-20 V/cm) a elektroforeogram je přibližně 6-8 cm dlouhý. Difúze při dělení je snížená, zóny jsou ostřejší, dobře jsou vytvořeny interzóny, a protože se dělí vždy větší počet vzorků (4-20) současně, lze dobře identifikovat kvalitativní změny zón a jemné změny jejich pohyblivostí; k vysoké rozlišovací schopností však přistupuje i podstatně vyšší analytická citlivost: při slabém migračním pozadí zóny lze identifikovat gradienty i v koncentraci 0,10 - 0,20 g/l.
S elektroforézou s vyšší rozlišovací schopností je srovnatelný systém kapilární elektroforézy (CZE), kde jsou bílkoviny děleny ve vodném roztoku v přítomnosti silně alkalických pufrů v tenkých křemenných kapilárách za pomoci vysokého napětí. Měření absorbance v UV oblasti na katodickém konci kapiláry zpřesňuje kvantifikaci frakcí a zvyšuje citlivost detekce. Výhodou je rychlost a možnost vyššího stupně automatizace.
Základním a nezbytným požadavkem při pátrání po monoklonální komponentě je paralelní elektroforéza séra a moči nemocného.
Imunofixační elektroforéza umožňuje identifikovat abnormální frakce v séru nebo moči inkubací se specifickými monovalentními antiséry (anti-α, anti-μ, anti-γ, anti-κ, anti-λ, případně anti-δ, anti-ε) aplikovanými přímo na elektroforeogram. Po obarvení vzniklé precipitáty odpovídají reakci antigen-protilátka. Imunofixační elektroforéza je asi 10x citlivější pro detekci monoklonálního gradientu než prostá elektroforéza. Detekční limit pro lehké řetězce se uvádí 50 mg/l. Pro imunofixační elektroforézu jsou dostupné komerční systémy nebo lze využít manuálního provedení, má-li s ním pracoviště zkušenost. Imunofixaci močových bílkovin lze provádět automatizovanými systémy, nutností je stanovení celkové bílkoviny v moči, moče s nízkou koncentrací celkové bílkoviny (< 0,1 g/l) je nutno zahustit 20-100x. Při manuální separaci je doporučeno rovněž moče zahušťovat, při automatizované separaci zahuštění není nutné (pokud není požadována detekce v oblasti menší než 50 mg/l). Při manuálním provedení imunofixační elektroforézy se moč rovněž nezahušťuje.
Při průkazu volných monoklonálních lehkých řetězců v moči je při nálezu suspektní atypické zóny a negativním výsledku imunofixace nutno analýzu opakovat s jinými antiséry.
Hodnocení imunofixační elektroforézy, zejména v případě jemných gradientů vyžaduje určitou zkušenost.
Další informace
Miroslav Engliš
.