Stanovení koncentrací monoklonálních imunoglobulinů v séru a exkrece volných monoklonálních řetězců močí má pro klinika mimořádný význam při hodnocení progrese onemocnění, resp. hodnocení účinku léčby. Nádorová buňka může produkovat monoklonální protein sice ve značně širokém rozmezí (2,5 - 50 pg/buňku/d), ale u jednotlivých nemocných je produkce na poměrně stálá. Koncentrace produkovaného proteinu je proto mírou celkového počtu buněk (velikosti nádoru).
Imunochemické metody nejsou pro kvantitativní stanovení koncentrace monoklonálního imunoglobulinu vhodné. Jejich základním handicapem je skutečnost, že primární struktura monoklonálního proteinu je u každého nemocného individuálně specifická. Antiséra pro imunochemická stanovení jsou připravována buď proti směsi imunoglobulinů nebo proti jejich strukturním složkám (lehkým nebo těžkým řetězcům), případně proti rekombinantním strukturám jejich molekul. Vždy vzniká riziko, že protilátky použitého antiséra budou reagovat rozdílně u každého nemocného podle míry vzájemné shody (reciprocity). Při stanovení koncentrace v séru k tomu přistupuje další riziko - není výjimkou, že v séru nemocného je současně i kvantitativně významná koncentrace fyziologického (reziduálního) polyklonálního imunoglobulinu stejné třídy (nejčastěji IgG), která výsledek může ovlivnit. U automatizovaných systémů v oblasti vysokých koncentrací může hrát roli i hook-efekt, ne všechny systémy mají možnost automatické kontroly hook efektu.
V praxi je a zůstává – přes řadu dále uváděných problémů a nedostatků – metodou volby při stanovení koncentrace monoklonálních imunoglobulinů v séru a volných monoklonálních lehkých řetězců v moči denzitometrie elektroforeogramu.
Při stanovení denní exkrece volných monoklonálních lehkých řetězců je nutno vyšetřit vzorek ze sběru za 24 hodin a násobit procentuální podíl jejich zóny hodnotou proteinurie za 24 hodin. V moči mohou být volné monoklonální lehké řetězce ve formě dimerů, polymerů a komplexů, takže sumární denzitometrické honocení může být nesnadné, zvláště v případech, kdy je současně přítomná glomerulární nebo glomerulotubulární proteinurie.
Další informace
Miroslav Engliš
.