Toxikologie: jedy-pojmy

Dávka toxická

Nejmenší množství jedu, schopné vyvolat příznaky otravy.

Dávka letální

Obvykle se udává jako tzv. LD₅₀, tj. taková dávka, která vyvolá smrt 50% postižených. Vyjadřuje se tím individuální citlivost organismu k jedu. Tyto dávky jsou velmi rozdílné, např. u morfinu je to 900 mg/kg, u botulinu jen 0,00001 mg/kg.

Dávka terapeutická

Jednotlivá a denní se užívá u léků, vyjadřuje jaká dávka je terapeuticky účinná, ale ještě toxikologicky únosná.

Terapeutická šíře

Rozdíl mezi dávkou terapeutickou a toxickou. Bezpečnější jsou léky s velkou terapeutickou šíří (např. atropin), než léky s malou terapeutickou šíří (např. digoxin, lithium).

Biologický poločas

Doba potřebná k tomu, aby se množství jedu v organismu snížilo na polovinu“. Problém je v tom, že někdy jsou metabolity vznikající z jedu mnohem toxičtější než původní jed.
Např.: alkohol – acetaldehyd, ethylenglykol – kyselina štavelová, aj.

Kumulativní jed

Toxická látka s dlouhým biologickým poločasem, způsobujícím hromadění (kumulování) jedu v organismu“ (např. olovo má biologický poločas cca 6 měsíců a v organismu se ukládá do kostí, kadmium má biologický poločas cca 20 let, aj.)

Xenobiotika

Obecně cizorodé látky, které se normálně v organismu nevyskytují vůbec nebo jen v mizivých množstvích a do organismu se dostávají záměrně (např. léky) nebo nechtěně (kontaminanty, záměny, aj.). Některé z těchto látek jsou biologicky neaktivní, ale většina biologicky aktivní je a může ovlivňovat organismus pozitivně i negativně.

Biogenní látky

Pro organismus užitečné cizorodé látky, u kterých mohou negativní efekty nastat nejen z důvodu předávkování, ale i z důvodu nedostatku (např. selen, jód a jiné stopové prvky).

Výstražné symboly a písmenná označení nebezpečných látek

Označení nebezpečných vlastností látek na obalech a v katalozích je zdůrazněno piktogramy nebo písmeny, např.:

T+       VELMI TOXICKÉ

Xn        ŠKODLIVÉ

C         ŽÍRAVINY

Xi        DRÁŽDIVÉ

N         NEBEZPEČNÉ PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Výstražné symboly a písmenné označení lze nalézt v Příloze č. 4 Vyhlášky 232/2004 Sb.

R-věty

Standardní věty označující specifickou rizikovost látky (Risk), věty se musí uvádět na baleních chemikálií. Je celkem 68 základních R-vět, mohou se uvádět v kombinacích. Např. R26/28 znamená, že látka je vysoce toxická při vdechování a při požití.

Kompletně lze nalézt v Příloze č. 5 Vyhlášky 232/2004 Sb.

S-věty

Standardní pokyny pro bezpečné (Safety) zacházení s chemikáliemi. Základních S-vět je celkem 64, mohou se rovněž používat v kombinacích. Např.: S24/25 znamená, že se má zabránit kontaktu uvedené látky s kůží a očima, čili, že se musí používat ochranné rukavice a brýle. Kompletně lze nalézt v Příloze č. 6 Vyhlášky 232/2004 Sb.

H-věty

Standardní věty o nebezpečnosti podle nařízení Globálně harmonizovaného systému klasifikace a označování chemikálií (GHS) (nařízení (ES) č. 1272/2008)

P-věty

Pokyny pro bezpečné zacházení podle nařízení GHS (nařízení (ES) č. 1272/2008)

NPK

Nejvyšší přípustná koncentrace toxické látky. Vyhlašuje se většinou pro koncentraci noxy v ovzduší, vodě, potravinách apod. Např.: U toluenu v pracovním ovzduší je to 200 mg/m³.

Nejvyšší přípustný limit

Nejvyšší koncentrace, která je ještě přípustná, např. při profesionálním zacházení s toxickou látkou, z hlediska vzniku negativního působení jedu. Určení velikosti ovlivňuje celá řada faktorů (ekonomika, zdravotní politika, znalost toxicity látky). Např.: U olova v krvi při profesionální expozici je to 400 µg/l, ale u profesionálně neexponovaných dětí jen 100 µg/l.

Toxikokinetika
(někdy toxokinetika),

Analýza „osudu“ jedu v organismu (závislost koncentrace noxy v organismu na čase), čili co organismus dělá s noxou. Analogie s farmakokinetikou.

Toxikodynamika (někdy toxodynamika),

Analýza biologické účinnosti jedu (závislost negativního účinku na dávce), čili co noxa dělá s organismem. Analogie s farmakodynamikou.