Ketoacidotické
diabetické koma je důsledek absolutního nedostatku inzulinu, který podmíní vedle hyperglykémie též tvorbu ketolátek při vystupňované
lipolýze. Metabolická porucha se zpravidla vyvine během několika dní u diabetu 1. typu (u
dosud nepoznaného diabetu nebo v případě, kdy se přestal podávat inzulin). V
rozvinutém stavu dochází k typickému obrazu včetně ketoacidotického dýchání,
zastřenému vědomí až komatu. Diagnóza se opírá o průkaz hyperglykemie (většinou
nad 30 mmol/l), ketoacidozy při vyšetření acidobazické rovnováhy (pH pod 7,2),
ketonemie a ketonurie, kdežto změny v ostatních laboratorních analytech mohou
být různé. Je zvýšena osmolalita plazmy (nad 300 mmol/l) a může se vyskytovat
zvýšená aktivita alfa-amylázy, která však není podmíněna pankreatitidou, ale
bývá způsobena slinným isoenzymem. Často jsou přítomny vyšší koncentrace urey i
kreatininu, aniž by pacient měl renální postižení a v průběhu úspěšné léčby se
oba parametry zcela normalizují.
Léčba spočívá v náhradě tekutin formou řízené kontinuální infuze
izotonického roztoku natrium chloridu (0,9%) v kombinaci s 5% glukosou při
poklesu glykémie na 15 - 20 mmol/l a dále v kontinuální infuzi inzulinu řízené
perfusorem (obvykle 2 - 6 jednotek/hod). V průběhu jsou monitorovány vitální
funkce a stav vnitřního prostředí s opakovaným hodnocením glykemie a
elektrolytů (dle koncentrací kalia je vedena jeho substituce). Ketoacidóza
většinou nevyžaduje úpravu pomocí hydrogenkarbonátu, pokud pH není nižší než
6,9. Léčba pacienta probíhá na jednotce intenzivní péče.
Další informace
Diabetes mellitus - diagnostika
Diabetes mellitus - klasifikace
Diabetes mellitus - komplikace
Acidobazická rovnováha: klinické pojmy
Jan Škrha